Článek
Obecná škola, Jízda, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Po strništi bos... Jen málokdo by neznal režiséra zmíněných filmů Jana Svěráka (57). Kromě Jízdy na všech zmíněných, stejně jako na novince Betlémské světlo, spolupracoval s otcem Zdeňkem Svěrákem (88), s nímž tvoří výjimečně plodné filmařské duo.
Od svého prvního celovečerního filmu, Obecné školy, je Svěrák uznávaným režisérem. A úspěch, jak přiznal v pořadu Moje místa, který diváci uvidí ve středu ve 20 hodin na Televizi Seznam, pro něj byl určitým druhem závislosti. „Já jsem potřeboval, aby se moje práce lidem líbila, aby mi tleskali. Proto, abych si sám sebe vážil, jsem potřeboval obdiv druhých,“ svěřil.
Před pár lety si uvědomil, že už takhle dál pokračovat nechce. „Abych byl naplněný, potřeboval jsem chválu. A to byla chyba. Takže jsem se rozhodl, že se od té závislosti odstřihnu. Řídím se tím, že se musím spolehnout na světlo, které mám zevnitř. Ne se spoléhat na světlo zvenku. Začal jsem více meditovat, věnovat se sám sobě.“
Jako na syna slavného otce na něj byla vždy upřena velká pozornost a cítil obrovský tlak na to něčeho dosáhnout. „To člověk zvládá, když je mladý, ale ve středním věku si už říká, že by z toho mohl mít i zdravotní problémy,“ řekl Svěrák s tím, že kolem čtyřicátého roku opravdu pocítil krátký stav vyhoření a únavový syndrom.
„Nesnáším, když se mě hned po premiéře ptají, co bude dál. Já jsem vymačkaný jako citron a oni si nedají pokoj...“ dodal Jan Svěrák.
