Článek
„Macháček, to byla syntéza všeho. On byl divadlem posedlej. Úplnej šílenec. Někteří se ho až báli. Byl děsně přísnej, neodpustil vůbec nic. Měl v sobě běsy.“ Těmito slovy ho jednou charakterizovala herečka Luba Skořepová (†93). Běsy v sobě Miroslav Macháček opravdu měl: „V něm se snoubil šílenec s géniem, herec s režisérem, intelekt s vášní,“ řekla o něm zase režisérka Věra Chytilová (†85).
Otec z něj udělal neduživou trosku
Miroslav Macháček se narodil 8. května 1922 v Nymburku do rodiny nadšených ochotníků. Když propukla hospodářská krize, vypomáhal vylepšit domácí rozpočet, jak se dalo. Už jako osmiletý chodil sbírat staré železo a tahal těžké reklamní panely. Ve 12 letech se ze silného a zdravého kluka stal podvyživený chudáček.
Panovačný otec u něj totiž vypěstoval obrovskou nechuť k jídlu. Otec ho také donutil, aby se přihlásil na reálné gymnázium, ačkoli on studovat nechtěl. K jeho velké radosti ho ze školy po čase vyhodili a po dokončení měšťanky se vyučil zámečníkem. Později řekl, že za mnohé vděčí dělníkům, se kterými tehdy pracoval. Naučili ho totiž stavět se ke všem problémům čelem.
S Jiráskovou nepromluvil 40 let ani slovo
Svoji budoucí manželku Věru Štiborovou potkal na konzervatoři, kam se přihlásil ve 22 letech. V listopadu 1949 se jim narodila dcera Kateřina (69). Rodinu ale po pěti letech opustil kvůli výtvarnici Ester Krumbachové (†72) a s dcerou, ze které se později stala známá herečka, se řadu let nestýkal. Ke znovunavázání kontaktu přispělo až náhodné setkání na ulici.
K Macháčkovým dalším životním partnerkám patřila také herečka Jana Břežková (75) či režisérka Jaroslava Šiktancová (65). Svého času randil i s Jiřinou Jiráskovou (†81), která ale na rozdíl od něj nebrala vztah příliš vážně, a když mu dala košem, urazil se a nepromluvil s ní 40 let! Na konci života ho okouzlila Vilma Cibulková (61). Prý mu ke zděšení všech přítomných položila během zkoušky v Národním divadle ruku na pleš, aby zdůraznila rozervanost jeho postavy. Kolegové nevěřili vlastním očím, protože na ni podle očekávání nezařval, ale doslova se tetelil blahem. Vztah s tak komplikovanou osobností ale Cibulkovou postupně ničil a nakonec ho opustila.
Režim se po něm vozil
Macháček začal režírovat už ve svém prvním angažmá v pardubickém divadle, kam nastoupil po konzervatoři v roce 1948. Do sporu s režimem se dostal hned v roce 1951, kdy musel opustit pražské Realistické divadlo i AMU, kde učil. Pokusil se o sebevraždu. Ze dna ho vytáhl režisér Ivan Glanc (†68), který ho vzal do Českých Budějovic.
Do Prahy se Macháček vrátil za pár let a od roku 1960 byl dokonce režisérem činohry Národního divadla. V roce 1975 musel ale na povinnou „dovolenou“ do Bohnic – jen proto, že ve zlaté kapličce přednesl kritický projev na adresu méně schopných kolegů. Jeho terapeutické záznamy z tohoto období převedla posmrtně do knižní podoby dcera Kateřina (Zápisky z blázince, 1995).
Nejrůznějším zákazům činnosti a pronásledování ze strany StB čelil ale Macháček až do konce své profesionální kariéry. K jeho legendárním režijním počinům patřilo nastudování Našich furiantů v Národním divadle (1979) a z filmových rolí připomeňme aspoň postavu profesora v dramatu Skalpel, prosím! (1985), tátu ve sci-fi Vlčí bouda (1987) či Montyho z komedie Dva lidi v zoo (1989).
Na dceru se naštval kvůli koláči
O vznětlivosti a rozporuplnosti jeho povahy svědčí i to, že se s dcerou Kateřinou pohádal ke konci života jen proto, že mu zapomněla upéct jeho oblíbený tvarohový koláč. Kvůli této malichernosti se s ní ani nerozloučil. Zemřel 17. února 1991, kdy ho přemohla rakovina močového měchýře.
