Článek
V listopadu by královna Alžběta II. (†96) a vévoda z Edinburghu (†99) oslavili 74 let od svatby. Láskou k sobě zahořeli ale už na Vánoce roku 1943 a od té doby byl princ Philip královninou největší oporou. A i když se jejím rodičům zpočátku nezdál, nakonec uznali, že si vybrala dobře.
V knize Young Prince Philip: His Turbulent Early Life bylo zveřejněno několik dopisů, v nichž mladý Philip vyznává tehdy ještě princezně Alžbětě dojemně lásku. Přiznal jí, že se do ní tak zamiloval, že mu všechny jeho problémy a starosti připadaly bezvýznamné.
„Díky tomu, že jsme byli ušetřeni ve válce a zvítězili, dostali šanci si odpočinout a znovu se přizpůsobit, úplně a bezvýhradně jsem se zamiloval. Zdá se, že všechny osobní i dokonce světové problémy jsou malé a malicherné,“ napsal jí po válce, tři roky poté, co ji uchvátil ve Windsoru.
„Lilibet je jediná věc na tomto světě, která je pro mě absolutně skutečná a mým cílem je vtáhnout nás dva do nové společné existence, která nejenže vydrží otřesy namířené proti nám, ale bude mít i pozitivní cíl, milovat Lilibet,“ napsal královně matce krátce před svatbou s Alžbětou.
„Zajímalo by mě, jestli to slovo stačí k vyjádření toho, co ve mně je. Může člověk milovat smysl pro humor, hudební sluch nebo oči toho druhého? Nejsem si jistý, ale vím, že jsem za to vděčný, a proto velmi pokorně děkuji Bohu za Lilibet a za nás,“ neskrýval své city.
A v průběhu let se jeho postoj vůči manželce nezměnil. V roce 1997 během oslavy 50. výročí jejich svatby Philip pronesl přípitek: „Naučil jsem se, že nepostradatelnou součástí šťastného manželství je vzájemná tolerance. Zpočátku, když jde vše hladce, vám to nemusí připadat důležité, ale je to absolutně nezbytné během náročnějšího období. A královna je velmi tolerantní.“
Královna se v ten samý večer nechala slyšet, že byl vévoda v průběhu let její největší oporou. „Já, naše rodina a celé země mu dlužíme víc, než si kdo může myslet. A nikdy mu to nebudeme schopni splatit."
