Článek
Bylo to období, na které nerada vzpomínala. V devadesátých letech byla její kariéra na bodu mrazu, ani v soukromí se jí nedařilo. Není divu, že nedávno zesnulý miláček českých posluchačů Věra Špinarová (†65) sáhl po alkoholu. Pohled do zrcadla jí pak možná tehdy zachránil život.
Manželství měla v troskách, v diáři prázdno, pořadatelé se kvůli práci vůbec neozývali. Věra proto hledala útěchu u kamarádů z mokré čtvrti v baru nedaleko centrálního ostravského náměstí. Ale ještě předtím, než bylo její druhé manželství defintivně předurčeno k záhubě, ji i s Vítězslavem Vávrou skoro denně věčně veselé vídali v pražské hospůdce nedaleko I. P. Pavlova.
„Když jsem měla ten prázdný diář, nemusela jsem se vejít do kostýmu. A tak jsem si U Valdemara vylévala srdíčko, s chutí jsem pila pivo a jedla, co hrdlo ráčilo. Jak jsem malá, tak je na mně vidět každé kilo navíc. V tom alkoholovém opojení mi to ale ani tak nevadilo,“ uvedla zpěvačka upřímně v autobiografii Za vše můžu já. Jindy zase veřejně přiznávala, že „svoje si odchlastala“.
Jednoho dne přišla záchrana, když ji vyděsil pohled na sebe sama do zrcadla. „Co se to na mě dívá za tlustou stařenu? Nejdřív jsem měla chuť brečet a pak jsem si řekla dost!“ vzpomínala v knize.
Začala držet přísnou dietu.
„Byla jsem odhodlaná popíjet koktejly a pojídat prášky. Vydržet bez jídla, ale hlavně bez chlastu,“ plánovala. A také to dodržela. Sedm let pak neměla ani kapku alkoholu.
Záhy přišly pracovní nabídky, které ji dostaly ze dna: Marfuša v Mrazíkovi na ledě a muzikál Benzín a mejkap.
Zpátky na výsluní ji nakonec vytáhl někdejší velkopodnikatel Václav Fischer. Padli si do noty poté, co pro něj zpívala na Staroměstském náměstí. Nacpal do propagace a jejího comebacku velké peníze a Špinarová zase slavila úspěch.
„Pan Fischer mě dokázal vrátit do života,“ přiznala v knížce zpěvačka s velkým Z.