Článek
Na svou bláznivou letní komedii Slunce, seno, jahody (1983) navázal režisér Zdeněk Troška dalším divácky úspěšným snímkem Slunce, seno a pár facek (1988). Příběhy z jihočeských Hoštic se mu opravdu povedly, a i když jste je nejspíš už viděli, jistě se rádi znovu podíváte i na druhý díl série, který bude 14. března ve 20.15 h vysílat Televize Seznam.
Oblíbené postavy opět na place
Samozřejmě i tentokrát jde o oddechovou, prázdninovou zábavu, ve které ale režisér nabídl větší prostor postavám, které v předchozím dílu patřily k nejoblíbenějším – především matce Škopkové v nezapomenutelném podání Heleny Růžičkové.
Na scénu se vrátil rovněž Stanislav Tříska coby její muž i Veronika Kánská jako jejich dcera. Nechybí ani babička v posteli na kolečkách – tuto roli ale po zesnulé Erně Červené převzala Valerie Kaplanová. Novými postavami se stala inženýrka Tejfarová v podání Kateřiny Lojdové či doktor Kája Kroupa (Josef Stárek), kterého Škopková sehnala dceři coby nového „náhradního“ ženicha…
Šimon odjel do Německa
S Pavlem Kikinčukem, který si v prvním díle zahrál Šimona Pláničku, se původně počítalo i v tomto pokračování. Kvůli špatné domluvě s produkcí se však natáčení nemohl zúčastnit, protože byl zrovna v Německu. Zdeněk Troška ho proto ve filmu poslal na vojnu.
Doktor z vinárny
Doktora Kroupu měl původně hrát Oldřich Kaiser. Troškovi ale padl do oka číšník a neherec Josef Stárek, kterého poznal v jedné pražské vinárně, kde se tehdy scházeli gayové.
Ani Kaiser ale nepřišel zkrátka, protože si ve třetím díle Slunce, seno, erotika (1991) zahrál italského mladíka Vincenza.
Pláničkův otec si to „vyžral“
Scéna, ve které Helena Růžičková fackuje otce Šimona Pláničky (Oleg Reif) se točila několikrát. Padaly při ní skutečné facky, a to mimochodem i proto, že Reif byl přesvědčeným komunistou, což mu měla korpulentní představitelka matky Škopkové za zlé.
Německé porno
Bujaré ovace vyvolala i scéna, ve které vesnické babky omylem koukají na videokazetu s německým pornem. Nechce se tomu věřit, ale Troška si musel všechny scény natočit sám – za předchozího režimu totiž nebylo možné přijít k pornografickým videokazetám legální cestou. I kdyby vystříhal lechtivé scény z jiných filmů, mohl mít problém s autorskými právy. A tak se na poslední chvíli rozhodl, že krátké „porno“ natočí sám.
K natáčení přemluvil své známé, kteří sice byli pro každou legraci, ale nikdy žádné porno osobně neviděli a ani nevěděli, jak ho zahrát. Troška jim proto musel vše nejprve „předvést“. Výsledek je však zcela přesvědčivý a v kombinaci s primitivním dabingem, tehdy typickým pro podomácku editované zahraniční filmy, byl (a je dodnes) naprosto k popukání.
Divácky veleúspěšný film Slunce, seno a pár facek zachránil svým ziskem téměř krachující barrandovská studia. Jen na premiéru v plzeňském amfiteátru 1. července 1989 přišlo na 33 tisíc lidí. Nikdo z nich netušil, že za necelých pět měsíců u nás skončí éra socialismu i socialistické vesnice. Diváci však této komedii zachovali svoji přízeň dodnes.
