Článek
Přišlo to jako blesk z čistého nebe, když Osmany Laffita přátelům oznámil, že si po jednadvaceti letech vzal svého partnera a manažera v jedné osobě Guye Pascala Gheysense. Spousta blízkých přátel páru o jejich chystaném kroku nevědělo, oni ale tento důležitý den v životě plánovali delší dobu.
Osmany a Guy chtěli původně uspořádat svatbu v Čechách, kde oba trvale žijí. „Nemohli jsme se tady vzít, protože se zde nemohou ženit cizinci. Registrovat se totiž může jen cizinec s Čechem,“ vysvětlil Super.cz Guy. Pro kubánského návrháře a jeho manažera, který má stále belgické občanství, nebylo možné uspořádat obřad ani na Belgické ambasádě v Praze. „Od sedmdesátých je uzavřená dohoda mezi tehdejším Československem a Belgií, která nedovoluje svatbu na ambasádě. Je to ještě pozůstatek z doby komunismu, který zamezoval, aby se lidé dostali ven,“ vysvětluje návrhářova pravá ruka.
Dvojice si vybrala jako místo svatby Guyovo rodné město Gent v Belgii také z toho důvodu, že v této zemi mohou stejnopohlavní páry uzavírat regulérní manželství a nejedná se o formu registrovaného partnerství jako v Čechách. Má to ale přesto své mouchy. „V Belgii jsme sice manželé, ale v Čechách jsme svobodní, protože se zde neuznává manželství gayů. To je vážně zajímavá věc,“ kroutí hlavou Guy.
Obřad na radnici byl velmi prostý a zcela bez svatebčanů, což by asi nikdo od extravagantního módního návrháře nečekal. „Šlo nám o to zpečetit po jednadvaceti letech naši lásku a ne o divadlo,“ říká Osmany Laffita, který například došel se svým nyní již manželem na radnici pěšky.
Svatbu Laffita a Gheysense uzavřeli jednak z toho důvodu, že chtěli svůj dvě desítky let trvající vztah posunout na další úroveň, ale velmi je k tomuto kroku motivovalo majetkové uspořádání. „Po svatbě se cítíme vlastně stále úplně stejně. Jediný rozdíl je, že pokud by jeden z nás umřel, tak má podle zákona právo na společný majetek. Jinak by vše dostala rodina,“ vysvětluje Guye P. Gheysense.
