Článek
Představitele celé plejády zmatkařů a popletů Václava Trégla (10. 12. 1902 – 11. 2. 1979) asi netřeba představovat blíže. Přestože hrával spíš menší role, vždy byl nepřehlédnutelný, už proto, že jeho herecký styl byl jedinečný a nenapodobitelný – dokonale mu sedly veselé, napůl šibalské a napůl přihlouplé postavičky i figurky všelijakých chaotů, nechápavých sluhů nebo naopak cholerických staříků.
S V + W i s Burianem
Byl to skromný a tichý člověk, kterého měli kolegové z branže rádi. První, co na něm upoutalo pozornost, byly jeho neustále vytřeštěné, těkající oči pod vysoko se nacházejícím obočím, a pak zvláštní barva jeho vysoko položeného hlasu. Jako rozený komik a výborný improvizátor byl Trégl navíc jedinečným sparring partnerem pánů Voskovce (†76) a Wericha (†75), které na jevišti Osvobozeného divadla dokázal nejen rozesmát, ale doslova odbourat.
Nezapomenutelný byl například jeho soudce Paprikides ve hře Osel a stín. Trégl se později skvěle doplňoval i s Vlastou Burianem (†70). Mimochodem, svou mile popletenou komikou inspiroval později i další, generačně vzdálené herce, například Luďka Sobotu (78).
Během kariéry vystřídal Trégl řadu divadelních scén. Jeho posledním působištěm se stalo Divadlo ABC, které bylo v roce 1962 jako samostatná scéna zrušeno, a celý soubor přešel pod Městská divadla pražská. Herec v něm setrval až do svého oficiálního odchodu do penze v roce 1965.
Filmaři ho brali všemi deseti
Také na stříbrném plátně figuroval jako výrazný herec malých rolí. A byl o něj velký zájem, jen v roce 1937 se objevil v 15 filmech a o rok později natočil jich natočil 14! Poprvé si zahrál už v roce 1931 v hudební komedii Pudr a benzin natočené podle divadelní hry V + W.
Diváci si ho jistě vybaví i z celé řady veseloher, kde si zahrál po boku Vlasty Buriana. V komedii Ducháček to zařídí (1938) hrál rozvádějícího se pana Rabase, ve snímku U pokladny stál (1939) jsme ho viděli jako zmateného pacienta Klůcka a ve filmu Když Burian prášil (1940) se z něj pro změnu stal v jednom kuse podroušený lesník Patočka.
Starý Plha z Kojčic
Z poválečných snímků můžeme připomenout historickou komedii Císařův pekař – Pekařův císař (1952), kde ztvárnil roli osobního sluhy císaře Rudolfa II. (Jan Werich, †75). Z konce jeho kariéry pak komedii Na samotě u lesa (1976), ve které hrál vesničana Vondrušku, terorizovaného majitelem chalupy (Oldřich Vlach, 80).
A nesmíme zapomenout ani na film Marečku, podejte mi pero! (1976), kde se zapsal do paměti jako starý pan Plha, jenž přijel na třídní schůzku svého syna z Kojčic u „Pejřimova“. Tréglovým posledním filmovým počinem byla postava zákazníka v bazaru v televizní komedii Šaty po tetě (1978).
Milovaná chata a zahrádka
Své soukromí si herec přísně střežil, a tak se ví jen to, co sám pustil do světa. Je například známo, že se narodil v Bělé pod Bezdězem do rodiny zednického mistra. Rodiče z něj chtěli mít lesníka a on sám si původně přál vystudovat chemii. Ale protože už od mládí ochotničil, přešel nakonec z reálky v Mladé Boleslavi na Státní konzervatoř v Praze. A pak už se začala odvíjet jeho úspěšná herecká kariéra.
Václav Trégl byl ženatý, a kdykoli mu vybyla chvilka času, rád jezdil s manželkou Annou na chatu do Luk pod Medníkem, kde se opájel přírodou a zahradničil. Říkával, že po divadle se mu ani trochu nestýská, úplně mu stačilo občasné účinkování před kamerou.
