Článek
Je to jedna z nejsurovějších posedlostí, která ženy ničí. Obsese z představy špekatého těla je dovede až do hrobu na kolaps organismu z vyhladovění. Vědí to, pozorují se, čtou o tom, mluví o tom, nejsou hloupé. A přesto má mentální anorexie na svém kontě každoročně tisíce mrtvých.
Poruchou příjmu potravy trpěla i Lina Baier, kterou do nemocnice přivezli na vlastní žádost, když její hmotnost klesla na 28 kilo. Nejedla 8 dní v kuse. Tehdy jí nasadili skrze nosní dírku umělou výživu hadičkou přímo do žaludku. Jinak by zemřela. Lina totiž věděla, že bude jídlo dál odmítat a její matka už v noci nebyla schopna spát. Neustále musela hlídat, jestli dcera ještě dýchá.
Na klinice v Mnichově, kam ji matka přivezla, se to zlomilo. „Přimělo mě to přemýšlet o své budoucnosti. O tom, kým chci být v budoucnu. Mé rozhodnutí bojovat s toto poruchou formuje celý můj nový život,“ má ve věci jasno. Ke sportu měla vždy blízko a ten jí pomáhá i v této fázi.
Dnes, když je dívka zdravá, plně si s odstupem uvědomuje, na jaké dno ji tato nemoc srazila. Kvůli ní přišla nejen o zdraví, ale i o všechny přátele. Dostihly ji nekončící deprese. „Jakmile jsem něco jedla, cítila jsem se strašně. Hned jsem si strčila prst do krku, abych to vyzvracela,“ vzpomíná na svůj destruktivní režim před zotavením.
