Článek
S herectvím se definitivně rozloučil a přesedlal pouze na malování. Jan Kanyza společenské akce nevyhledává. Naposledy jsme se s ním setkali na jeho vlastní vernisáži, tentokrát vyrazil na výstavu kolegy Václava K. Killera do pražského Topičova salonu. I když už oslavil pětasedmdesáté narozeniny, vypadá už roky stejně a pořád je je velmi charismatický.
"Člověk by neměl být sebestředný a uzavřít se sám do sebe. Měl by vědět, co dělají i jiní," vysvětlil, proč sleduje práci kolegů. S vlastní velkou výstavou, kterou měl na podzim, je spokojený. "Vyvedla se, lidi přišli. Byla částečně i prodejní, takže si berňák přijde na své," pochlubil se úspěchem, i co se byznysu týče.
Loni jsme řešili, že se Kanyza chystá pustit svůj ateliér, který má ve Francii a už tam malovat, nejezdí. "Letos tam opět nepojedu, nechce se mi, člověk tím covidem zlenivěl, ale ještě jsem se k tomu neodhodlal. Mám tam i nějaké obrazy, ale jsou lidé, kteří se mi o ateliér starají, hlídají to tam a možná čekají, že je zdědí," krčil rameny.
Svůj názor nezměnil, ani pokud jde o herectví. Vracet se k němu nechce. "Nikdo mě nezviklal a ani nezvyklá. Stačilo to," stojí si za svým Kanyza, který během našeho rozhovoru nervózně podupával, protože už se těšil na cigaretu. "Všichni doktoři mi sice říkají, že bych kouřit neměl, ale nějakou neřest si člověk musí nechat v zásobě. Nějaké potěšeníčko musí být," uzavřel.
