Článek
Z toho mrazí. Marie Havlenová Saudková, dcera slavného fotografa Jana Saudka a jeho třetí manželky Marie, včera poprvé otevřeně promluvila o svých životních osudech v pořadu 13. komnata. Do svých osmi let požívala Marie velmi šťastné dětství. „Když mi bylo devět, začal mezi mou nevlastní sestrou a mým otcem incestní vztah. Ona už tenkrát byla plnoletá a měla dítě, přesto si myslím, že tohle naší rodině a zvlášť mamince zasadilo ránu. Vlastně nás to sebralo všechny. V rodině už nebyl klid, skřípalo to a chybělo v ní zázemí,“ vzpomíná Marie.
„Blbnout jsem začala kolem dvanáctého roku. Chodila jsem za školu, načapali mě s ředitelem, opili jsme se v lese. V partě jsme prostě dělali hromadu blbin. Pak už maminka nevěděla jak dál a dala mě do Bohnic na pozorování, jestli u mně nezačíná nějaká psychická nemoc. Zjistili, že nic nemám, takže jsem zase hned mohla jít domů,“ pokračuje Marie.
Mariina maminka měla již od mládí nemocné srdce. Její stav se pod vlivem situace doma stále zhoršoval. Svůj boj nakonec nevybojovala: „Když maminka zemřela, byla jsem najednou úplně sama. Babičku jsem odmítala, asi jsem potřebovala toho druhého rodiče. Táta odešel z domu krátce před tím, než maminka zemřela.“
V tu dobu už měla Marie za sebou zkušenosti s drogou. „Finanční problémy začaly až s tím heroinem. Rozprodávala jsem věci, kradla. Když je člověk na heroinu, už nic neřeší, jenom potřebuje dávku, aby mu nebylo zle. V podstatě jsem každej den chtěla umřít a možná, kdybych měla víc peněz, abych si toho heráku koupila víc, určitě bych se zabila,“ vzpomíná.
Rok po oslavě osmnáctých narozenin čekalo na Marii vězení. Jako medializovaný exemplární případ dostala sotva dospělá Marie tři a půl roku. „Ve vězení přišlo velký vystřízlivění. Byla jsem sama. Nikdo o mě nestál, kromě babičky a sestry, ani jedna ale nebyla partner pro život nebo někdo, o koho bych tehdy nějak významně stála. To mě asi přinutilo v tom životě odrazit se ode dna.“
Marie Havlenová Saudková je dnes šťastně vdaná, má tři děti, je úspěšnou malířkou a pomáhá nejen lidem závislým na drogách. Patří k několika málo procentům narkomanů, kteří dokázali nad svou závislostí zvítězit. A zlepšil se i její vztah s otcem. „Dneska je to jinak. Už tátu neberu tak strašně smrtelně vážně. Vidím ho jako otce, který má klady a zápory. Myslím, že ten vztah je teprve teď takovej, jakej měl bejt, ale trvalo to strašně dlouho,“ uzavřela svou zpověď Marie.
