Článek
Režiséři ji obsazovali především do rolí rázných manželek nebo laskavých maminek. Proto nám Míla Myslíková (†71) utkvěla v paměti jako akurátní paní Kateřina Důrová v poetickém snímku Rozmarné léto (1967), přísná vodnice Matylda v komedii Jak utopit dr. Mráčka (1974) nebo starostlivá maminka studenta Štěpána ve filmové sérii o Básnících.
Chtěla se stát spisovatelkou
Málokdo ale ví, že Myslíková v mládí o herectví neuvažovala, toužila po dráze spisovatelky. Jenže tehdy prý netušila, o čem by vlastně měla psát. Svůj sen si tak splnila až ke konci života, kdy vydala mj. cestopisy z Finska (Finský maraton a V zemi Kalevově); psala také pohádky pro nejmenší, ačkoli osud jí vlastní děti nedopřál.
Kolegové se shodovali, že měla vzácný dar šířit kolem sebe pozitivní energii a dobrou náladu. Byla pohledná a kulaťoučká, ale při jejím talentu nikdo nějaké to kilo navíc neřešil.
Nikdy nedostávala velké role, nicméně i těm malým dokázala vdechnout punc výjimečnosti. Pavel Landovský (†78) o jejím herectví řekl: „Byla to dáma, která vždycky věděla, co říká, co dělá, a vždy to mělo odraz ve skutečnosti.“
Samotářka se smutným osudem
Míla (vlastním jménem Bohumila) Myslíková pocházela z Třebíče, kde se narodila 14. února 1933. Vystudovala herectví na brněnské JAMU a několik let hrála v tamních divadlech.
Později přešla do Kladna a od roku 1977 se věnovala už jen natáčení. Během úspěšné kariéry vytvořila spoustu nezapomenutelných rolí, kterými se navždy zapsala do divácké paměti.
V osobním životě už to ale tak slavné nebylo. Herečka byla spíš samotářka a říkala, že moc lidí kolem sebe nepotřebuje, ale v tom, proč se uzavřela před světem, sehrálo nejspíš velkou roli její nepovedené manželství.
Za facku se styděla
Když jí bylo třiadvacet, provdala se za hereckého kolegu Štěpána Zemánka (†61), ale manželství šťastné nebylo a po necelém roce se rozpadlo. Důvodem mělo být domácí násilí ze Zemánkovy strany.
„Děti jsme neměli, i když to vypadalo, že budeme mít rodinu. Pak se ale stalo něco, o čem nechci mluvit a všechno bylo jinak. Pánbůh to ale asi takhle chtěl,“ svěřila se kdysi Myslíková, která prodělala samovolný potrat, způsobený zřejmě domácími neshodami.
„Skončili jsme náš vztah poté, co mi dal facku. Hrozně jsem se za to styděla,“ zmínila herečka s tím, že to byl pro ni signál k definitivnímu ukončení vztahu. Ačkoli ani poté neměla o mužskou přízeň nouzi, zůstala až do konce života raději sama.
Poznala sice jistého pana Václava, ale s ním chodívala jen posedět a poklábosit do restaurace poblíž svého bytu.
Přišla o všechny úspory
Herečka milovala cestování a ráda jezdila do Skandinávie. Ke konci života ji začaly trápit nejrůznější zdravotní neduhy, dostala cukrovku a trpěla také Parkinsonovou chorobou.
Společnost nevyhledávala, nejlépe jí bylo s její jezevčicí Betynkou. Přesto se do její přízně stačila vloudit jistá náboženská sekta, která ji nakonec obrala o úspory.
O peníze ji ale připravili i další vykukové, mj. jistý podnikatel z Třebíče, kterému půjčila 100 tisíc korun, aby vydal její knihu Ta naše pohádka česká. Zpátky nedostala ani haléř a o případném zisku si mohla nechat jen zdát.
Ani tehdy nezahořkla a brala život takový, jaký je. Když pak ale její fenka zemřela, neviděla už důvod dál žít a jen čekala na smrt. Odešla 11. února 2005 - tři dny před svými dvaasedmdesátými narozeninami.
