Článek
Zdánlivě tichého a nenápadného herce charakterizovaly silné brýle, které vypadaly jako dno od jogurtových sklenic. Vlastimila Haška (7. 6. 1928 – 12. 4. 1992) proslavila především role kriminalisty Rudy Pekaře v seriálu Malý pitaval z velkého města (1982), ve které tak trochu připomínal poručíka Columba.
Stejně jako on přistupoval k vyšetřování případů rozvážně, a zatímco jeho americký kolega nosil neustále ošuntělý baloňák, Pekař měl v každé epizodě pořád ten samý svetr. Garderobiérky neměly díky tomu s Haškem vůbec žádnou práci - režisér Jaroslav Dudek (†68) se totiž u jeho postavy inspiroval skutečným kriminalistou, který své oblečení také vůbec neměnil.
Jak to bylo s jeho pamětí
Na natáčení si Hašek nosil notýsek s poznámkami. Zlí jazykové drbali, že to bylo proto, že zapomínal text. To ale kolega Jiří Krampol (86), který hrál v seriálu poručíka Krejcárka, vyvrátil.
Hašek byl prý vždy perfektně připraven, ale měl z režiséra velký respekt. A protože se před ním nechtěl ztrapnit, kdyby mu náhodou vypadlo slovíčko, nosil s sebou poznámky pro klid vlastní duše.
V manželství nuda nebyla
Vlastimil Hašek vypadal sice jako rozvážný kliďas, ale jeho o 17 let mladší manželka Dana Syslová (73) prozradila, že jejich manželství připomínalo často Itálii. Ve skutečnosti byl prý cholerik, který často vyletěl kvůli nějaké hlouposti, a ona si také nenechala nic líbit.
Poprvé se potkali na jevišti v roce 1965, kde hráli milence. Vzájemné jiskření, které předváděli divákům, záhy přestalo být jen „jako“.
Zkušenější Hašek se mladičké Dany Syslové otcovsky ujal a začal ji chránit před nástrahami „velkého světa“. Radil jí také, jaké knihy by měla číst, probíral s ní její role a dokonce jí vybíral i oblečení.
Není divu, že z tohoto přátelství se zrodila láska a zanedlouho byl na cestě i první syn Jiří (†25), ke kterému po čase přibyl bráška Daniel. Hašek byl skvělý kuchař a velmi dobře vařil, ale co se praktických věcí týče, byl prý absolutně nepoužitelný. Ani hřebík nedokázal zatlouct.
Od pultu na divadelní prkna
Hašek se původně vyučil prodavačem metrového zboží. Táhlo ho to ale k herectví, a tak se pak přihlásil na DAMU. Po absolutoriu nastoupil do divadla v Karlových Varech a v polovině 60. let se stal členem Městských divadel pražských, v jejichž angažmá zůstal až do smrti.
Ve filmech dostával většinou menší role, přesto byl vždycky dobře zapamatovatelný. Známe ho jako sochaře Peška z Dívky na koštěti (1971), chirurga Honzu z Jak utopit dr. Mráčka (1974) či ředitele Trojana z pohádky Rumburak (1984). Se svou ženou se před kamerou sešel v seriálu Létající Čestmír (1983) a i v něm hráli manželský pár.
Smrti syna se nedožil
Herce trápily dlouhodobě vážné problémy se srdcem, kvůli kterým byl několikrát hospitalizován. Když ho jednou propustili z nemocnice na víkend, dostal doma infarkt a už se mu nedalo pomoci – své ženě zemřel v náručí 12. dubna 1992.
Naštěstí se nikdy nedozvěděl, že krátce poté spáchal sebevraždu jeho starší syn Jiří. Ten podle Dany Syslové trpěl delší dobu depresemi a jeho dobrovolný odchod ze světa neměl s otcovou smrtí nic společného.
Herečka ale musela v krátké době čelit dvěma velkým tragédiím – při první odešel její věčný „ochránce“, při druhé se dívala do rakve vlastnímu dítěti…
