Článek
Ivana Palúcha (20. 6. 1940 – 3. 7. 2015) si pamatujeme především jako Adama Jednoručku z Markéty Lazarové (1967) či Prince Bajaju (1971), ale tento slovenský herec měl našlápnuto i k mezinárodní hvězdné kariéře. Jeho příběh je bohužel typickou ukázkou, jak komunistický režim zacházel s výjimečnými talenty a úspěšnými osobnostmi.
Herce charakterizovala nevšední a přitažlivá tvář, přirozené vystupování, upřímný až nakažlivý smích a výrazné dobrácké oči. Natočil přes 160 filmů a velké role dostával i v zahraničí, například v německém historickém filmu Michael Kohlhass (1969) či v jugoslávské černé komedii Brzy bude konec světa (1969). „Jak se říká v hereckých kruzích, dokázal by zahrát i jízdní řád – stačilo mu jen pohnout hlavou a vrhnout pohled, ve kterém bylo vše,“ řekla o něm jedna z jeho kolegyní.
Studená sprcha po návratu z Cannes
V roce 1969 byl Palúch na vrcholu kariéry. Přátelil se s francouzskou hvězdou Annií Girardot (†79) a osobně znal i další velké herecké a pěvecké idoly, mj. Orsona Wellese (†70), Omara Sharifa (†83) či Micka Jaggera (77). Jednou ho představili slavné Sophii Loren (86) a jejímu manželovi, vlivnému producentovi Carlu Pontimu (†94), který ho zasypal filmovými nabídkami. Z těch ale sešlo…
V roce 1969 se na filmovém festivalu v Cannes promítaly hned tři filmy, ve kterých tento slovenský sympaťák ztvárnil výrazné role. Jenže návrat z francouzského letoviska do normalizačního Československa připomínal studenou sprchu. Palúchovi hned na letišti roztrhli pas a oznámili, že už do ciziny jezdit nebude. Kariéra evropské hvězdy skončila ze dne na den.
S dcerou už se nedomluvil
Soudruhům vadily jeho otevřené názorové projevy – herec se nijak netajil svým negativním postojem k okupaci. Trnem v oku jim bylo i jeho kamarádství s Václavem Havlem (†75) a Pavlem Landovským (†78). A jakoby toho nebylo dost: Palúchovi se záhy rozpadlo i manželství. Jeho žena, primabalerína Blanka Modrá, uprchla v roce 1973 do Rakouska i s jejich dvouletou dcerou Markétou.
Kvůli tomu nesměl nakonec ani točit, ani hrát v divadle. Přišel o ženu, o dceru i o práci. A nechtěli ho zaměstnat ani v dělnických profesích. „Byly to tak strašně depresivní časy, že jsem přemýšlel o tom, že to všechno skončím,“ svěřil Palúch v dokumentu České televize 13. komnata. Protože nesměl vycestovat, dceru spatřil až v roce 1990 po dlouhých 17 letech: „…stalo se, že se s vlastní dcerou neumím ani domluvit. Dcera hovoří německy, já ne,“ konstatoval smutně.
Žebrácký důchod
Během následujících 12 let se objevoval v menších rolích. Větší prostor mu nabídli jen Martin Hollý (†72) a Juraj Jakubisko (82). Nelehké období mu pomáhala překonávat jeho nová rodina. Od roku 1986 se mohl znovu výrazněji prosazovat před filmovou kamerou, ale plně navázat na přerušenou hereckou kariéru se Palúchovi už nepodařilo.
Jeho smutný osud měl i politováníhodnou dohru – když si pak šel zažádat o důchod, dostal směšných 256 eur. „Roky, kdy mi komunisti zakázali hrát, mi nikdo nezohlední,“ zmínil herec. „Na úřadě mi řekli, ať o tom přinesu potvrzení z StB.“ To zní jako hodně špatný vtip… Komunističtí ideologové mu zničili vztah s dcerou i kariéru, a rána v jeho srdci se nikdy nezahojila. A právě bolavé srdce ho nakonec zradilo.
