Článek
Stalo se jí to, co člověk nepřeje ani svému největšímu nepříteli. Herečka Jaroslava Bobková Stránská, kterou si dodnes všichni pamatují jako oplácanou kadeřnici Jitku z Discopříběhu, se ještě jako mladá dívka musela dívat do hrobu své jediné dcery Jany, která zemřela nečekaně v šesti měsících. Otevřeně a bez obalu o tom herečka promluvila po osmadvaceti letech ve 13. komnatě České televize.
Jaroslava otěhotněla ještě během studia na konzervatoři, dva roky před maturitou. Když přišla s tím, že je v jiném stavu, byla v šoku její maminka samoživitelka i její spolužáci ve škole. „Měsíc před porodem lékaři našli protilátky. Porodila jsem holčičku, ale museli jí vyměňovat krev. Byla donošená, měla tři a půl kila. Jenom mi řekli, že má trošku slabší srdíčko,“ vzpomíná Jaroslava.
Mamince slíbila, že za každou cenu dodělá školu. Každý den ráno vstávala ve čtyři hodiny ráno a z vesnice na Liberecku odjížděla do Prahy, kde dodělávala šestiletý obor herectví. Manžel pracoval a malou hlídala jeho maminka. „Jednoho dne, když jsem se takhle vracela, tak už stáli na nádraží můj manžel s mým tchánem. Byli úplně zničení a řekli, že mi musí říct něco strašného,“ vzpomíná herečka na svůj nejčernější životní okamžik.
„Řekli mi, že umřela moje dcera. Byl to strašný šok. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Sesypala jsem se, odvezli mě na psychiatrii, kde do mě nasypali nějaké prášky a injekce,“ přiznala Jaroslava, které lékaři sdělili, že malá Jana zemřela na syndrom náhlého úmrtí, který byl pravděpodobně zaviněný zúženou srdeční chlopní.
Manželství se podařit nezachránilo. „Zhubla jsem osm kilo, furt jsem brečela, furt jsem se něčeho bála, psychiatr mi dával prášky. Nejdřív jsme se s manželem snažili adoptovat dítě, pak přišly neshody. Když jsem se rozváděla, zemřela mi maminka. Za půl roku i můj otec a babička. Byla to jedna rána za druhou. Myslela jsem, že skočím z okna nebo se otrávím. Pak jsem si řekla, že bych zarmoutila spoustu svých přátel,“ přiznává Jaroslava velmi otevřeně.
O dítě se Jarka pokoušela i se současným partnerem Pavlem, který už má jednu dceru z prvního manželství. Celkem sedmkrát byla na umělém oplodnění, ale nezadařilo se. Na svou dceru myslí Jaroslava dodnes. „Jezdím na hřbitov pořád. Jakmile mi vyjde chvíle, má narozeniny, svátek, jsou dušičky. Kdybych tam nejela, tak bych měla pocit, že jsem ji zradila. Samozřejmě si člověk řekne, že už by jí bylo 28 let. Jak by vypadala, co by dělala za povolání, jestli by byla vdaná. Skoro každý den se nad tímhle pozastavím,“ dodala závěrem.
