Článek
Patří mezi herecké stálice. Ve známost vešel i přesto, že nikdy neoplýval skandály. Asi není televizního diváka, kdo by neznal Jaroslava Satoranského (82).
Dnes charismatický herec chtěl být původně automechanikem, nakonec se vyučil rytcem. Přitom dnes patří k hereckým legendám a má dokonce Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Kdo by mimo jiné neznal Kubu z Krkonošských pohádek nebo majora Koutného z legendární Policie Modrava? Sám je prý rád, že může stále pracovat a je o něj zájem. „Neumím jen tak sedět a nic nedělat. To, že můžu hrát, je hnací motor obzvlášť v mém věku. Protože člověk má pořád co dělat a nemá čas a prostor přemýšlet nad hloupostmi a smutnými věcmi,“ prozradil Super.cz Jaroslav Satoranský, který je stále v Divadle na Vinohradech, v létě hraje na Hradě Letní shakespearovské slavnosti a objevuje se i před kamerou.
I tohle všechno mu nesmírně pomohlo, když před rokem odešla jeho drahá kolegyně a kamarádka, herečka Hana Maciuchová (†75), což byl pro něj samotného šok. „Kromě té práce jsem šťastný, že mám takovou prima rodinu. Že mám dva skvělé vnuky a dva skvělé pravnuky a moc hodnou dceru, takže ti mi pomáhají, že ještě tady na tom světě je mi dobře, i když byly chvíle, kdy mi bylo moc smutno,“ prozradil Jaroslav Satoranský ve známé talk show Face To Face.
Rozpovídal se o nejsmutnějších chvílích svého života, když před dvěma lety odešla po těžké nemoci jeho milovaná manželka Libuše. „Samozřejmě jsem věděl, že odchází, ale pořád jsem se snažil, aby bylo všechno normální. Ty konce byly takové nepříjemné, a ještěže mám tu skvělou dceru, která v té době přijela a pomohla mi. A dokonce v ten den, kdy moje žena odešla, tak dcera i s manželem byli u mě, takže jsme byli oba u toho.“
Na stejnou nemoc, tedy na rakovinu slinivky, pak po roce zemřela i Hana Maciuchová, dlouholetá kolegyně a kamarádka. On sám, jak prozradil, neměl zprvu vůbec tušení, jak špatně na tom ona je. A neměl ani příliš možností se rozloučit. „Já jsem věděl, že absolvovala nějakou operaci, která byla jako že nějaká maličkost. A potom jsme měli my dva spolu dělat v Divadle v Řeznické, kde jsme spolu hráli, krásnou hru Ještěrka na slunci. Mělo se to točit i pro televizi. To už byla ta covidová doba a já jsem říkal Hance, že bychom si to měli nějak zopakovat, tak mě pozvala k sobě,“ zavzpomínal na poslední setkání s kolegyní herecký bard.
„Já jsem přišel k ní, byli jsme oba v rouškách, oba od sebe daleko, opakovali jsme si texty, a ona říkala: Já chodím na chemoterapie. A já jsem se toho najednou trošku zalekl. A říkala: Nevím, jestli to natočíme… A pak jsem jí najednou volal, nikdo mi to nebral dlouho ani opakovaně. Najednou telefon, volali mně z nějaké redakce, jestli bych měl nějakou hezkou vzpomínku na paní Maciuchovou, která právě zemřela. Já jsem nebyl schopen slova, protože to byla taková rána, takže jsme se spolu nemohli ani rozloučit,“ svěřil se v Face To Face Jaroslav Satoranský.
