Článek
Řadu let rozdávala radost a smích těm nejmenším a vlastně by se o ní dalo mluvit jako o „televizní mamince a dobré kamarádce“ několika generací dětských diváků. Prvním pořadem, ve kterém se Štěpánka Haničincová (30. 9. 1931 - 27. 10. 1999) objevila na obrazovkách, byl Rozmarýnek. Psal se rok 1953.
Se svými kolegy se tak stala zakladatelkou dětské televize. „Televize byla tenkrát taková zelená louka. Doba byla taková, že nebyly k dispozici žádné vzory. Všechno dělali sami a z gruntu. A dělali to dobře. Pořady pro děti, a nejen ony, dostávaly spoustu cen v zahraničí,“ vzpomínal na počátky Čs. televize dramaturg a scenárista Jiří Chalupa (75).
Čertík Bertík, Lorinka a další
Do dětských srdcí se Štěpánka Haničincová nesmazatelně zapsala jako moderátorka večerníčků s postavičkou Čertíka Bertíka a živého papouška Lorinky, který vytahoval obálky s názvy pohádek. V dětských pořadech ji provázely i další loutky: Kačenka, Kuťásek s Kutilkou a medvídek Emánek.
Později uváděla také oblíbené zábavní pořady Malý televizní kabaret s Josefem Dvořákem (79), Jitkou Molavcovou (71) a Ondřejem Havelkou (66) a Studio kamarád.
A proč děti Štěpánku milovaly? Získala si je díky svému vypravěčskému talentu, klidnému a milému vystupování, osobitému kouzlu a přirozenému půvabu. Navíc byla nesmírně pozitivní, měla vřelé srdce a prostřednictvím obrazovky dokázala s dětmi navázat rovnocenný a přátelský kontakt.
Neměla na růžích ustláno
Zatímco v kariéře se našla, její osobní život moc šťastný nebyl. Jako dítě prožila spoustu traumat. Její otec si rád přihnul a doma bývalo pořádně dusno. Když byl pod parou, pro ránu nešel nikdy daleko. Štěpánka pak prožila i další velkou tragédii. Krátce po válce zemřel její o čtyři roky mladší bratr, kterému v ruce explodoval náhodně sebraný granát. Bylo mu pouhých deset let. Následoval maminčin pokus o sebevraždu, rozvod rodičů, stěhování…
Budoucí televizní hvězdu lákalo sice herectví, ale ze všeho nejdřív vystudovala obchodní školu a poté začala pracovat jako korespondentka na ministerstvu zahraničí. Nevydržela tam dlouho – nakonec se stejně přihlásila na DAMU. Jenže herectví jí nešlo tak, jak si představovala, a proto přešla na dramaturgii. Zpočátku ji to mrzelo, ale jako autorka a dramaturgyně se určitě neměla za co stydět.
Okouzlil ji slavný „záporák“
Na škole se seznámila se svým prvním mužem, hercem Petrem Haničincem (†77), se kterým měla dceru Alexandru. Svazek ale nevydržel. Ve druhém manželství s režisérem Janem Valáškem (†41) se jí narodil syn Jan. Muž ale v roce 1968 zemřel.
Při natáčení televizních Pohádek z tisíce a jedné noci, ve kterých hrála vypravěčku Fatimu, se sblížila se slavným „záporákem“, hercem Janem Přeučilem (84). V roce 1971 se za něj provdala a toto její třetí manželství bylo opravdu šťastné. V televizi bývala k vidění i za normalizace, objevovala se také v pohádkách, mj. v Kamenném kvítku (1972) nebo v Divokých labutích (1972).
Nechtěla být televizní babičkou
Na přelomu 70. a 80. let se ale na její rodinu zaměřila StB – dcera se totiž provdala za chartistu, a protože bydleli se Štěpánkou a Janem Přeučilem ve společném bytě, domácnost byla okamžitě napíchnuta a odposlouchávána. Proběhlo i vyhrožování v podobě okamžitého vyhazovu z ČST. Dcera se nakonec i s manželem nuceně vystěhovala do zahraničí a Štěpánka musela pryč z obrazovky.
Vrátila se až po revoluci, nebyla ale ochotná přetvořit se v „televizní babičku“. Chtěla být pořád rovnocenným parťákem dětských diváků. Jenže mezitím se proměnila i dětská tvorba, a tak se oblíbená „televizní maminka a kamarádka“ stáhla do ústraní. Všichni byli v šoku, když se v říjnu 1999 objevila zpráva, že milovaná Štěpánka zemřela v důsledku nešťastného pádu.
