Článek
Malebná šumavská příroda a pražský kluk, který sem přijíždí na zotavenou ke svému dědečkovi – hajnému Strakovi. Film Pod jezevčí skálou (1978) s Tomášem Holým v hlavní roli patří i 45 let po natočení k oblíbeným klasikám naší kinematografie. Tentokrát si ho můžete pustit 2. května ve 20.15 h na Televizi Seznam.
Soužití malého Vaška s dědečkem (Gustáv Valach) zpočátku trochu skřípe – ostatně ti dva se vidí poprvé v životě. Hajný Straka totiž nedokázal odpustit svému synovi, že se před lety odstěhoval do města, kde vystudoval a založil si novou, nezávislou existenci. Strakova neústupnost šla tak daleko, že neznal ani vlastního vnuka. Jenže ten musí po nemoci na doporučení lékařů na zotavenou do přírody, a tak ho matka (Jana Brejchová) odveze do dědovy šumavské chalupy.
Začátek společného soužití není snadný, děda Vaškovi vyčítá, že je rozmazlený slaboch a nemotora. Postupem času ale zjišťuje, jak moc se mu vnuk podobá a jakou lásku k lesu a přírodě po něm zdědil. V příběhu hraje důležitou roli i jezevčík Brok, se kterým Vašek doprovází dědečka na obhlídky revíru, a zažije s ním spoustu dobrodružství.
„Sníh“ se držel na místě 20 let
Jako Strakova hájovna posloužila Klostermannova chalupa v Srní na Šumavě. Její majitelé později vyprávěli, že je na jaře roku 1978 navštívil muž, který zjišťoval, zda by u nich mohli točit film. Tehdy se ještě nevědělo, že z projektu se nakonec stane úspěšná trilogie. Pod Jezevčí skálou měl být totiž původně samostatný příběh, jenže zaznamenal velký ohlas v Německu a následovala tedy zakázka na další díl Na pytlácké stezce (1979). Trilogii završil o rok později film Za trnkovým keřem.
Filmaři si tak Klostermannovu chalupu pronajímali po tři roky za sebou vždy na šest týdnů. Majitelé dostali první rok za natáčení 6000 korun. Pak jim někdo poradil, že by mohli dostat víc, a tak si řekli o 7000 korun.
Na natáčení určitě vzpomínali i kvůli triku se sněhem. Pod zápražím měli zahrádku s barevnými koulemi. K těm filmaři umístili fukar a ve scéně, kdy malý Vašek volá: „Sníh, dědečku, snížek!“, sypali do fukaru polystyrenovou drť. Polystyren pak lítal, jako kdyby padal skutečný sníh. Ovšem zbytky polystyrenu nacházeli majitelé chalupy ještě po dvaceti letech.
Řada záběrů byla pořízena také na Kvildě, točilo se i na Stachách, na Zadově a řadě dalších míst.
Střílet se nebude!
Ke konci filmu zastřelí hajný Straka jelena. Filmový štáb dostal k tomu dokonce povolení od myslivců. Ovšem jakmile se to dozvěděl Tomáš Holý, šel za režisérem Václavem Gajerem a řekl mu, že jestli kvůli filmování jelena zastřelí, tak s filmováním končí. Gajer mu musel slíbit, že kvůli natáčení nezabijí žádné zvíře a na jelena použili uspávací šipku.
Jezevčík a učení…
Tomáš Holý se sice skamarádil s jezevčíkem, ale když se točila scéna, ve které ho osvobozoval z jezevčí nory, pes ho kousl a na tváři mu nějaký čas zůstal šrám. Snažil se to utajit před svým otcem, ale ten se o nehodě stejně dozvěděl.
Tomáš se také nemusel učit texty. Režisér mu nechal volno v tom, co má říkat – jen musel vědět, o čem má v dané scéně mluvit. S dětskou hvězdou přijela na natáčení i učitelka, ale podle pamětníků šikula Tomáš z vyučování většinou nějak mazaně vykličkoval.
