Článek
Marta Fričová (10. 12. 1914-7. 10. 1993) měla všechny předpoklady pro to, aby se stala uznávanou herečkou. Byla totiž dcerou hvězdy němých filmů Suzanne Marville (†66). Navíc byla pohledná, což není nikdy na škodu. A kromě toho měla u filmu protekci, protože jejím adoptivním otcem se stal režisér Martin Frič (†66), jehož příjmení také přijala.
Jenže navzdory všem těmto příznivým okolnostem se Fričová u filmu neprosadila. Herecké nadání jí totiž do vínku dáno nebylo. Kritika poukazovala na její střídmý projev bez výrazných gest a pohybů. Zkrátka a dobře – Marta Fričová byla na jevišti i na stříbrném plátně nevýrazná.
Před kameru ji přivedla matka
Před kamerou stála přitom poprvé už v pěti letech (samozřejmě po boku své matky), která ji později protlačila i do svých dalších devíti němých filmů. Byly to role šité na míru malému dítěti, například ve snímku Irčin románek II (1921) ztvárnila amorka, v Noci tříkrálové (1922) skřítka. Tehdy ji ale v titulcích uváděli ještě pod matčiným jménem Marta Marville.
O čtrnáct let později vstoupila již jako Marta Fričová do zvukové éry postupně rozvíjející se československé kinematografie a ve Fričově krátkometrážním snímku Černobílá rapsodie (1936) si zahrála tanečnici.
Hrála i u krále komiků
Zkusila to i na prknech, která znamenají svět – ve druhé polovině 30. let hrála dokonce v Divadle Vlasty Buriana. Za okupace účinkovala v Intimním divadle a v Novém divadle. Po válce ještě krátce působila v Divadle kolektivní tvorby (1945-1946). Na jevištích byla obsazována zejména do menších rolí milovnic a naivek.
Nakonec na ni zbyly štěky
Co se filmu týče, příležitost jí poskytl také Fričův velký konkurent Vladimír Slavínský (†58). Po menší úložce v nedochované veselohře Žabec (1939) jí svěřil hlavní roli v komedii Poznej svého muže (1940). Všechny další filmy pak natočila už jen pod režijní taktovkou svého adoptivního otce. Objevila se mj. v jeho historickém snímku Počestné paní pardubické (1944).
Po válce si zahrála ještě ve třech filmech, šlo ale vesměs o štěky. Poslední rolí této výrazné krásky byla tlumočnice ve Fričově oceňovaném dramatu Dnes naposled (1958), ovšem její postava je na plátně vidět pouhé dvě minuty.
Milence přebrala i Mandlové!
Díky své pohledné fotogenické tváři neměla Fričová nouzi o mužskou přízeň. Před válkou na jednom filmovém večírku odloudila ctitele dokonce samotné Adině Mandlové (†81)! A rozhodně nešlo o žádnou nulu, nýbrž o movitého „cukerního krále“ Josefa „Joea“ Hartmanna. Každopádně šlo jen o pikantní románek.
Fričová se nakonec nevdala a neměla ani děti. Žila v nádherné vile, kterou nechal postavit její otčím, a v době, kdy potřeboval její péči, se o něj také vzorně starala.
Tanec, škola a psi
To, že se pro ni filmařský svět předčasně uzavřel, ji netrápilo – herečkou vlastně ani být nechtěla. A přestože před kamerou jí to moc nešlo, zcela bez talentu přece jen nebyla. Uměla totiž výborně tančit. Však také v Praze zřídila a vedla taneční a rytmickou školu a své svěřence vyučovala až do pozdního věku.
Její velkou láskou byli také psi, dokonce založila chovnou stanici velkých kníračů. Aktivní byla až do konce života, takže ji mohlo těšit, že se nakonec prosadila jako znamenitá tanečnice a oblíbená lektorka.
