Článek
Pět let poté, co našli návrháře Alexandera McQueena v jeho bytě se smyčkou na krku a bez známek života, vychází jeho knižní biografie. Z ní je jasné, že ačkoli byl geniálním návrhářem, z hlediska lidské stránky byl přinejlepším sadomasochistickým podivínem. Za jeho sklony k násilí, těžké závislosti na drogách a sexuálně perverzních úletech zřejmě mohou otřesné zkušenosti z dětství. Od devíti do puberty byl totiž pravidelně znásilňován svým švagrem.
Alexander byl nejmladším z šesti sourozenců a vyrůstal v chudé rodině na východě Londýna. Svou o patnáct let starší sestru Janet miloval a těžce snášel, že ji její manžel Terence Huyler bil. Jenže od svých devíti let se stal také obětí jeho útoků. Sexuálních. Byl Huylerem nesčetněkrát znásilňován a pochopitelně to zdeformovalo jeho duši natolik, že se v něm později nevyznal nikdo. Jeho rodina, přátelé, spolupracovníci. Jeden z největších návrhářů konce dvacátého a počátku jednadvacátého století byl mužem mnoha tváří, z nichž žádná nebyla vlídná.
„Nabyl jsem dojmu, že to znásilňování trpěl velmi dlouho. Nevypořádal se s tím. Byl naštvaný a nikdy neměl vztah delší než pár měsíců. Byl to masochista, nejistý a nešťastný a měl velmi nízké sebevědomí. Anna Wintour a jiní lidé mu nekonečně dokola říkali, jak obdivují jeho práci, ale to nemohlo vyléčit jeho nejistotu,“ tvrdí návrhářův bývalý milenec BillyBoy.
Alexander byl těžce závislým na drogách, hlavně kokainu a lécích na předpis, dále pil hodně alkohol, spal se stovkami mužů a byl masochista i sadista zároveň. Jeho bývalý spolubydlící Réva Mivasagar vzpomíná na to, jak McQueenovi jedinkrát vytkl, že nechal nepořádek ve společné kuchyni, příště na něj návrhář přišel s nůžkami a chtěl ho pobodat.
McQueen si nikoho a ničeho nevážil. To poznamenalo jeho vztahy s přáteli a příbuznými. Pohrdal také společností, královskou rodinou a politiky. V sedmnácti jako krejčovský učeň dostal do rukou sako pro prince Charlese, jemuž měl dokončit pošívku. „Napsal do podšívky „jsem ču*ák“ a nakreslil tam penis,“ tvrdí jeho sestra Jacqui.
„Měl tři osobnosti. První byla střízlivá, nejistá, nešťastná osobnost. Pak tam byla ta prostřední, úžasný génius, který unikal ze světa pomocí alkoholu a drog, a pak tam byl ten opilý pitomec, který se dostával do psychotických stavů a jehož podivnosti už nikdo nerozuměl,“ tvrdí BillyBoy.