Článek
Docela náhle a nečekaně se v sobotu do muzikantského nebe odporoučel jeden z nejmimořádnějších zjevů na české scéně Ota Petřina (†66). Zpěvák, kytarista a skladatel, který napsal slavné hity Petře Janů (72) či Václavu Neckářovi (81), v jehož Bacilech působil desítky let, bude jeho slavných kamarádům chybět. Přečtěte si jejich reakce!
Aleš Brichta (65) původně napsal na sociální síť, že s Petřinou den před smrtí hrál na jednom jevišti. „Mystifikoval mě náš bubeník. Otovi bylo špatně, a tak se omluvil. Byl to jinak hrozně specifický člověk. Líbila se mi jeho muzika, singl Křižovatky, který dělal s Neckářem, se kdysi sháněl pod rukou, jak byl úspěšný. Jeho sólové desky jsem měl taky strašně rád. Párkrát jsme spolupracovali, na druhou desku mi udělal song Nemám. Byl to výborný chlápek a muzikant, jenom mě trošku fascinovaly jeho názory, že jsme tu stejně všichni ovládaní nějakými vesmířany,“ sdělil Super.cz Brichta.
„Napsal pro mě tři dlouhohrající desky. Hodně písniček z nich zpívám dodnes. Jemu vděčím za to, že si mě lidé začali všímat, protože když pro mě se Zdeňkem Rytířem začali dělat songy, bylo to jako zjevení. Do té doby tu rocková zpěvačka nebyla! Navíc tu teď vidím v bytě, jak na sedací soupravě sedí Michal Zelenka (zesnulý manžel Petry Janů – pozn. red.), Zdeněk Rytíř a Ota Petřina, mastí mariáš do šesti do rána a Ota vyhrává. A všichni už jsou teď bohužel pryč. Aspoň jsou tam nahoře tři do mariáše,“ povzdechla si se smutkem v hlase Petra Janů.
„V poslední době jsme se potkávali docela často, asi nejvíc času na popovídání bylo na mých šedesátinách v Lucerně. Byla jsem ráda, že se uvolil na nich vystoupit, protože byl tak trochu jezevec a tyhle velké akce neměl rád,“ vypráví Janů.
„Pro mě jako by umřel mladší brácha. Je stejný ročník jako vlastní bratr Jan, takže jsem měl sourozence navíc. Napsal mi strašně moc písní, hlavně rockové věci a balady, doteď na nich stavím svůj repertoár. Budeme na něj vzpomínat při každém koncertě,“ uvedl Václav Neckář.
„Je nám to strašně moc líto, že nás Ota tak záhy, tak rychle a tak nečekaně opustil. S bráchou se znali od roku 1969, byl v kapele Golden Kids, a když dostala zákaz Marta Kubišová a o dva roky později jsme zakládali Bacily, přešel k nám. Ota měl zase zákaz kvůli dlouhým vlasům, které se režimu nelíbily, nevešly se rozměrově na československá socialistická pódia, takže s námi pak nesměl vystupovat, ale ta spolupráce byla nepřetržitá. Vnímáme to tak, jako by nám odešel někdo z rodiny. Byl to vážně výborný muzikant, skvělý kytarista a na jevišti i šoumen, rocker tělem i duší. Měl samozřejmě i své tvrdohlavé dny, třeba rozhovory bytostně nesnášel a nedával,“ doplnil ho bratr Jan.
