Článek
Legendární, originální, obdivovaná i zatracovaná hvězda československé popové a rockové scény na přelomu 70. a 80. let minulého století. Originální kostýmy a doplňky, nezaměnitelný hlas neuvěřitelného rozsahu od něžného sopránu po metalové hloubky. To vše je Jana Kratochvílová, jejíž nezapomenutelnou píseň V stínu kapradiny slýcháme v různých pěveckých soutěžích dodnes.
I díky bytostně přirozené pohybové kultuře, výrazné mimice, smyslu pro humor a zájmu o mystiku působila Jana Kratochvílová jako neuchopitelné zjevení. Byla skvělou tanečnicí v proslulé škole Franka Towena, jako zpěvačka začínala s Country Beatem Jiřího Brabce, zpívala u Petra Hanniga, Josefa Laufera, s Jazz Q Martina Kratochvíla a Kroky Františka Janečka. V roce 1979 založila vlastní skupinu Motor a od roku 1981 zpívala s kapelou Heval, která se průkopnicky věnovala kombinaci rocku a reggae.
Svým spontánním projevem, výstředními kostýmy a líčením často předbíhala dobu a značně provokovala tehdejší režim. Dočkala se obrovské popularity a zároveň i omezování své umělecké činnosti a zákazů vystupování. V roce 1983 směla vycestovat na hudební festival do Irska a poté jí byl našimi úřady znemožněn návrat zpět.
O rok později za ní do emigrace odešel i její životní druh Jiří Hrubeš, bubeník Pražského výběru. V Anglii tehdy dostali nabídku podepsat kontrakt se společností Polydor. Před Janou se otvírala slibná budoucnost popové hvězdy srovnatelné s Madonnou. Jenže Jana byla vždy svá, a když měla pocit, že prodává svou duši ďáblu, odmítla se vzdát svobody podruhé. Přesunula se raději do světa alternativní hudby i života.
Vedle zpěvu se věnovala léčitelství a filozofii. Je vegankou, v některém období jedla jen ovoce nebo držela dlouhé půsty. Energii prý čerpá rovnou z vesmíru. Po listopadu 1989 pravidelně přijíždí do České republiky za svou rodinou a vystupuje na samostatných koncertech i festivalech. Nezapomeneme na to, když na trutnovském festivalu vystoupila v masce přes obličej a na pódium si dotáhla živého koně.
Své přátele a fanoušky před pár dny pozvala do jedné pražské pizzerie, kde s Jiřím Hrubešem čistou vodou pokřtili dvě nová cd s vlastními skladbami. Přítomné hosty pozvali na blížící se velký koncert v Městské knihovně. Jana slíbila, že dorazí i bubeník Hevalu Pavel Trnavský, který dnes žije střídavě v Anglii a v Portugalsku.
"Mě vždycky bavila muzika. Zkoušela jsem zpívat super hlubokým hlasem á la tibetský mnich a pak hned navázat ultra vysokými tóny. Nikdy jsem nepoužívala žádné krabičky na hlas. Všechno na svých koncertech a deskách zpívám přirozeným hlasem. Já jsem tenkrát třeba řešila, jak si cestou na koncert uplést na hlavě stovku copánků. O politiku jsem se tehdy nestarala a nestarám se o ni ani dnes,“ vzpomínala Jana.
To, že ji minulý režim vystrnadil z republiky, nesla těžce, ale nikdy nezatrpkla. Vypadá stále skvěle, své nedávné šedesáté narozeniny jednoduše ignorovala a na otázku, jak se udržuje v kondici, zaníceně odpovídá: „Nadšení, tvořivost a pozitivní myšlení drží všechny lidi v optimálním stavu bytí a existence! Jsem veganka. Nejraději jím jenom ovoce, ale to je v České republice, hlavně v zimě, stále poněkud náročné. A důležitá věc: nechodím nikdy k doktorům a neberu žádné prášky ani drogy. Léčím sama sebe, mluvím se svými buňkami a imunitním systémem. Odstraňuji negativní myšlenky a emoce a transformuju je na pozitivní. To asi působí nejvíc," míní Jana, kterou můžeme naživo vidět už 14. března v pražské Městské knihovně v rámci cyklu koncertů Rebelující dámy české hudby.
