Článek
Prázdniny utekly jako voda a za pár dnů zase začne škola. Žáci a studenti si budou muset znovu zvyknout na ranní vstávání a další povinnosti, které je v souvislosti s novým školním rokem čekají.
Návrat do škamen bývá mnohdy neveselý – naštěstí existuje způsob, který může školní start zpříjemnit. Pusťte si 30. srpna ve 20.15 h Televizi Seznam, která bude vysílat pamětnickou veselohru Cesta do hlubin študákovy duše. A zjistíte, že i ve škole může být veselo a že mnohé legrácky, které se ve třídách odehrávaly v roce 1939, dobře znají a praktikují i dnešní studenti. Nestárnoucí klasiku Martina Friče si určitě nenechají ujít ani bývalí študáci (a kantoři).
Čtyřicetiletý senior
Rámec vyprávění filmu tvoří zápisky „starého“ profesora Rabišky, který už několik let zapisuje události, jež se na škole udály, a sbírá študácké kuriozity. Za zmínku jistě stojí, že jeho představiteli Jaroslavu Průchovi bylo tehdy pouhých 41 let…
Druhá komedie ze studentského prostředí
Rok před Cestou do hlubin študákovy duše natočil režisér Frič komedii ze studentského prostředí Škola základ života, ke které mu jako podklad posloužila humoristická kniha středoškolského profesora Jaroslava Žáka. A protože film u diváků zabodoval, rozhodl se, že zpracuje i další Žákovy příběhy (mimochodem, s jejich autorem se během spolupráce spřátelili).
Některým hercům dal Frič příležitost v obou těchto filmech, konkrétně Ladislavu Peškovi, Richardu A. Strejkovi, Františku Filipovskému, Josefu Kemrovi, Vladimíru Salačovi, Jaroslavu Průchovi, Jaroslavu Marvanovi, Františku Kreuzmannovi st., Jarmile Holmové a Gustavu Hilmarovi.
Příležitost pro dobráckého Plachtu
I v Cestě do hlubin študákovy duše kraloval třídním rošťárnám Ladislav Pešek, tentokrát ale jako student Kulík (ve Škole základ života se jeho postava jmenovala Čuřil). František Filipovský hrál opět šplhouna, Jaroslav Marvan si zde střihl postavu matikáře Vobořila (ve Škole hrál češtináře Kolíska).
V příběhu dále figuruje laskavý profesor přírodopisu Matulka, kterého ztvárnil dobrácký dlouhán Jindřich Plachta. Inspirací pro jeho postavu byl Žákův kolega z učitelského sboru, který měl také zbytečnou trému ze státní zkoušky. V roli češtináře Voříška se představil sympatický František Vnouček, septimána Vaňka, kterému šla tak dobře hra na klavír, odehrál tehdy 18letý Rudolf Hrušínský.
Septimánům bylo stejně jako profesorům
Kuriózní je, že do rolí septimánů byli v řadě případů obsazeni herci, kterým bylo v době natáčení téměř tolik jako jejich profesorům. Např. „studentům“ Ladislavu Peškovi bylo 33 a Františku Filipovskému 32 let, „profesorům“ Jindřichu Plachtovi 40, Jaroslavu Marvanovi 38 a Miloši Nedbalovi pouhých 33 let.
Co možná ještě nevíte
Martin Frič rád pracoval v noci, protože producent obvykle nebyl v ateliéru, a tak mu do ničeho nemohl mluvit.
Velký motýl, kterého profesor Matulka ukazoval septimánům s tím, že jde o největšího indického motýla, se latinsky jmenuje Archaeoattacus edwardsii. Tento druh poprvé popsal skotský entomolog a botanik Francis Buchanan White v roce 1859. Jde opravdu o největšího asijského nočního motýla – rozpětí jeho křídel dosahuje až 25 cm! Vyskytuje se nejen v Indii, ale také ve Vietnamu či na Borneu.
Film se promítal od 31. října 1939 ve třech premiérových kinech a už 10. listopadu vytiskly Lidové noviny článek s titulkem 46 777 diváků vidělo Cestu do hlubin študákovy duše.
