Článek
Patřil k našim největším filmovým fešákům, však mu také zamlada slušely role milovníků. A proslavila ho hned ta první ve filmu Prstýnek (1944). Hrál v něm rozmazleného knížete Roberta, který nadbíhá mladinké pytlákově dceři Barušce, aniž by ovšem tušil, že jde o jeho nevlastní sestru.
Zdeněk Dítě (19. 11. 1920 – 11. 12. 2001) později vyprávěl, že to ale zároveň mohla být i jeho poslední role. Podle scénáře měl být jeho Robert milovníkem jízdy na koni, jenže herec tehdy usedl na koňský hřbet poprvé v životě. Zvíře vycítilo jeho nejistotu a okamžitě se s ním rozjelo plnou rychlostí vpřed. Dítě, kterému se v tu chvíli před očima promítl celý jeho život, prý divokou jízdu přežil jen zázrakem. Nakonec ho v sedle nahradil profesionální žokej.
Šarmantní a s citem pro komiku
Umělce, který se narodil právě před sto lety, přivedl k divadlu jeho velký koníček – fotografování, při kterém používal nejrůznější převleky, aby byly snímky co nejpestřejší. A díky maskám a kostýmům propadl i herectví. Po maturitě začal chodit na soukromé lekce a jeho mentorka Lola Skrbková ho pak doporučila do Divadla Větrník na Národní třídě. Tady si ho všimli lidé z Městských divadel pražských a záhy zaujal i filmaře.
Dítě byl známý svým noblesním stylem i vytříbenou výslovností, byl také obdařen citem pro komiku a díky tomu na divadelních prknech vynikal v konverzačních hrách. Diváci se s ním mohli setkávat přes dvacet let (1958 – 1980) na jevišti Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnes Švandovo divadlo). Této scéně zůstal věrný i po svém odchodu do důchodu a působil zde ještě dalších deset let na částečný úvazek.
Nepřekonatelný Pavel Sedloň
Ve 40. a 50. letech patřil Zdeněk Dítě k našim velkým filmovým hvězdám. Velký úspěch slavil také v roli houslisty Pavla Sedloně v parodii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949), kvůli které si dokonce nechal oholit obočí.
Jeho samotného pak napadlo, že si před spodní přední zuby vloží smotky papírové vaty, čímž svého Pavla dotáhl k naprosté kýčovité dokonalosti. Ve zralejším věku ho kvůli jeho serióznímu vzezření začali hojně obsazovat do rolí nejrůznějších ředitelů a vedoucích pracovníků.
Na ženu si musel počkat
Na stříbrném plátně i v divadle se několikrát sešel s kolegyní Janou Dítětovou (†65), šlo ale jen o shodu jmen, v žádném příbuzenském vztahu nebyli. Zdeněk Dítě měl jedinou velkou lásku, Zdenu Grossovou, tu si ale mohl vzít až po dlouhých 17 letech randění. Hercova matka si totiž jeho život usurpovala pro sebe a byla tvrdě proti tomu, aby se oženil. Vydírala ho, vyhrožovala sebevraždou, a tak se jí raději podřídil.
Smutné odcházení
Milovaná manželka v roce 1989 zemřela a jemu se tehdy zhroutil celý svět. Všechno pro něj ztratilo smysl a měl také pocit, že na něj lidé zapomněli. Nakonec se izoloval ve svém smíchovském bytě, odkud vycházel jen na nákupy. Pak navíc udeřila Alzheimerova nemoc, která ho postupně vyřazovala z běžného života. Opuštěný Zdeněk Dítě dožil v léčebně dlouhodobě nemocných v Kralupech nad Vltavou.
