Článek
Tuhle mladou a talentovanou herečku měli rádi nejen kolegové a diváci, ale i všichni ostatní, kdo s ní přišli do styku. Zuzana Dřízhalová (27. 1. 1975 – 16. 9. 2011) byla vždycky milá, usměvavá a působila jako velká pohodářka. Několikrát přitom čelila zákeřné nemoci. Všichni doufali, že z boje vyjde vítězně, ale rakovina byla příliš silný protivník.
Pamětníci si ji určitě vybaví jako Marcelu Rubešovou z TV seriálu Rodinná pouta (2004) i z jeho pokračování Velmi křehké vztahy (2007). Dřízhalová se objevila i v seriálech Zdivočelá země (1997) a Četnické humoresky (2000). Pozornost upoutala také jako Eliška v Nemocnici na kraji města po dvaceti letech (2003), která byla pokračováním úspěšného seriálu z roku 1977.
Ze studia chemie sešlo
K herectví se Dřízhalová dostala tak trochu oklikou. Jako malá hrála na klavír a vystupovala v Bambini di Praga. S tímto souborem účinkovala občas i v televizi, kde zjistila, že herectví by mohlo být šálkem jejího čaje – líbilo se jí, že může něco předstírat a nikdo ji za to nepeskuje.
Jako holčička si prý totiž dost vymýšlela a rodiče se na ni kvůli tomu zlobili. Na konzervatoř ale nakonec nešla, tatínek jí poradil, ať raději vystuduje gymnázium, aby měla při výběru povolání víc možností. Po maturitě nastoupila na Vysokou školu chemicko-technologickou a mohla z ní být inženýrka chemie.
To se ale nestalo. Jednoho dne se totiž vypravila ke zkouškám na DAMU, ovšem jen jako doprovod kamaráda, který se tam hlásil. Svým přirozeným talentem ale upoutala pozornost člena zkušební komise Borise Rösnera (†55), který jí studium doporučil. Začala se pod jeho vedením připravovat a napřesrok u zkoušek uspěla. A chemie šla k ledu…
Žila hlavně divadlem
Hned na začátku kariéry hostovala Dřízhalová v Národním divadle, na jehož prknech působila celkem sedm let. Hostovala i na dalších scénách, mj. v Divadle v Dlouhé, ve Švandově divadle, ve Viole, v Činoherním klubu, v Arše, v Rubínu aj. Před kamerou se objevila nejen v již zmíněných seriálech, ale také v několika televizních filmech (Návštěva staré dámy, 1999 nebo Den, kdy nevyšlo slunce, 2001), šlo ale vesměs o epizodní role.
S nemocí se prala statečně
Zuzana Dřízhalová byla ještě studentka, když jí poprvé diagnostikovali onkologické onemocnění lymfatických uzlin. Věřila, že nemoc porazí. Podstoupila náročnou operaci a rakovina byla během pár měsíců pryč. Jenže ne na dlouho. V roce 2004 se opět přihlásila o slovo a s ještě větší silou. I s ní se nakonec úspěšně poprala, a když se jí v roce 2006 novináři ptali, jak se cítí, říkala, že výborně.
Pomáhala i ostatním nemocným
Mezitím také spolu s dalšími pacientkami založila občanské sdružení Lymfom Help na podporu lidí s onemocněním lymfatického systému. Jedním z jeho cílů byla kromě psychické podpory i motivace ostatních pacientů, aby při potížích přiměli své praktické lékaře k odbornějším vyšetřením, než je obvyklý odběr krve.
Další návrat rakoviny lymfatických uzlin byl bohužel smrtelný. Když Zuzana Dřízhalová zemřela, byl to šok nejen pro její nejbližší, ale i pro kolegy a četnou fanouškovskou základnu. Herečka tu po sobě zanechala manžela Hynka (44), po jehož boku prožila 15 šťastných let, a maličkého synka Jeníčka, kterého společně adoptovali sedm měsíců před její smrtí. A zůstal tu i její odkaz – pacientské sdružení Lymfom Help, které stále pomáhá nemocným s maligním lymfomem i jejich rodinám.
