Článek
Celý národ už díky Super.cz ví, že Josef Rychtář (66) v úterý skončil v klepetech na policejní cele a hrozí mu, že ho soudce pošle i do vazby za maření výkonu úředního rozhodnutí. Co vše se ale s vdovcem po Ivetě Bartošové po zatčení (hrozí mu dva roky vězení) dělo? Super.cz hovořil s napraveným zločincem, který nám popsal věci, jež Rychtářovo obrovské ego musely pěkně narušit!
Jan Beer je ředitelem vězeňského učiliště v Jiřicích, sám si ale v 90. letech odseděl sedm let z původně devítiletého trestu za to, že rozfofroval peníze dnes již neexistujícího Socialistického svazu mládeže. Je tedy jedním z nejpovolanějších, který ví, co říčanského porušovače předběžného opatření soudu čeká.
Pokud jste se dnes nestihli pořádně nasnídat, tak vězte, že ani vdovec po Ivetě Bartošové si nepřipadal jako v pětihvězdičkovém hotelu. Pravděpodobně dostal kus chleba s tou nejlevnější paštikou. Včerejší den trávil na služebně policie v Říčanech, kde jsou ale provizorní podmínky. Ve středu by měl být proto převezen do Prahy na takzvanou „cépezetku“. Pravděpodobně k tomu již došlo. A co s ním tedy bylo dál?
„Cela předběžného zadržení se obvykle používá v Praze v Kongresové ulici, tam člověku odeberou tkaničky od bot a opasek, aby nemohl spáchat sebevraždu, protože někteří takto zadržení jsou z toho překvapeni, takže to je v zájmu jejich bezpečnosti. Odeberou mu veškeré osobní věci, mobilní telefon už musel odevzdat ale dřív. Také o peníze přijde. Pokud je kuřák, jsou mu ponechány cigarety,“ vzpomíná Beer na vlastní zážitky s policií. Už tehdy se zadržený musí svléknout do naha.
„Zadržený je podroben kontrole tělesných otvorů. Nahý musí udělat několik dřepů, aby se zjistilo jestli v jistých partiích nemá ukrytý nějaký předmět,“ říká bývalý trestanec s tím, že neexistuje, aby člověk odmlouval a nepodrobil se příkazům.
Cela předběžného zadržení není žádný med a rozhodně si zde nepřipadáte jako na dovolené. A napravený zpronevěrce přitakává: „Budíček je zhruba v šest hodin, pak nastane osobní hygiena a snídaně. Nikdo se nemusí bát o chrup Josefa Rychtáře, dostane erární kartáček na zuby. I toaletní papír nafasuje,“ vysvětlil nám. Zadržený je pravidelně předváděn k výslechům nebo k různým vyšetřením, jinak sedí za mřížemi a bezmocně čeká na svůj další osud.
Vždy jinak velmi sebevědomému Rychtářovi se teď jistě honí hlavou spousta myšlenek: „Pocity jsou takové rychlé, člověk si musí zvyknout na jinou stravu i celkový režim a psychicky se připravit na to, že se nebude dlouho pohybovat na svobodě. Člověk samozřejmě stále doufá, že jej vazební soudce pustí, ale to jsou už takové iracionální úvahy. V tomhle případě bych hádal, že naprosto zcestné,“ zakončuje své vyprávění Beer o tom, co každou zadrženou existenci čeká.