Článek
Není sporu o tom, že o kvalitě každé detektivky rozhoduje její vyšetřovatel. A tak ty, kterým vévodí „český Maigret“ – major Kalaš – v dokonale úsporném pojetí Rudolfa Hrušínského (†73), patří právem k rodinnému stříbru naší kinematografie.
Dokonalé vystižení žánru
Do role málomluvného, prakticky založeného majora Kalaše obsadil režisér Petr Schulhoff (†63) Rudolfa Hrušínského poprvé ve svém celovečerním debutu Strach (1963). Následovaly filmy Vrah skrývá tvář (1966) a Po stopách krve (1969). Major Kalaš se pak objevil ještě ve filmu Na kolejích čeká vrah (1970), kde ho ale ztvárnil Jiří Sovák (†79), a poté i v jednom z posledních Schulhoffových filmů Diagnóza smrti (1979), již opět s Hrušínským.
Schulhoffovi se podařilo přivést na plátno prototyp kvalitní, klasické české detektivky s umně vykonstruovanou zápletkou a působivě tísnivou atmosférou. Jeho detektivky se vedle řemeslně precizní režie vyznačují autentizujícím vykreslením prostředí, takřka dokumentaristickým zachycením moderních kriminalistických postupů i snahou o psychologicky přesvědčivou charakterizaci vraha. Co se divácké úspěšnosti týče, jsou stejně povedené jako trilogie „alibi“ režiséra Vladimíra Čecha (†77).
Svou skličující práci nosí ve tváři
Ve filmu Po stopách krve Kalaš vyšetřuje vraždu romského chlapce v severočeské Dubé. Když se objeví další dětská oběť, pochopí, že má co do činění se sériovým vrahem – pedofilním deviantem. Situaci má pražský kriminalista tentokrát o to těžší, že mu nepomáhá jeho stálý spolupracovník Varga, kterého hrál Radoslav Brzobohatý (†79).
Pátrání po vrahovi probíhá po řadě linií a vede k několika podezřelým, zatímco pachatel zůstává až do samotného závěru skryt a v jeho odhalení nechybí potřebný moment překvapení. Pro většinu postav si Schulhoff cílevědomě vybral méně známé herce, jejichž velmi dobré typy dodaly jeho filmu rys autentičnosti. Podtrhuje ho i sám Kalaš, který věcnou, střízlivou a leckdy skličující práci kriminalistů nosil ve tváři.
Po stopách krve svědčí o tom, na jak vynikající úrovni byla naše kinematografie v 60. letech minulého století. Zároveň je důkazem, že napínavé thrillery šly Schulhofovi přinejmenším stejně dobře (ne-li lépe) než komedie. Připomeňme, že pod jeho taktovkou vznikly také filmy Hodíme se k sobě, miláčku…? (1974), Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976) nebo Co je doma, to se počítá, pánové… (1980).
Pedofil dostal trest smrti
Film Po stopách krve byl inspirován vraždou jedenáctiletého Josefa Neumanna. Hrůzného činu se dopustil 24letý pedofil Jaroslav Papež, který se s chlapcem seznámil v pražském kině Metro, kde pracoval jako promítač. Dítě nalákal do promítací kabiny pod záminkou zhlédnutí nepřístupného filmu Komisař Maigret zuří (1963).
V kabině ho pak zneužil a následně do něj začal bodat. Ve stejný moment sledovali promítaný film i diváci v sále. Protože však během běsnění došlo k přetržení filmového pásu a nic netušící lidé v sále začali nespokojeně pískat, Papež se k dokonání vraždy vrátil později. Chlapcovo mrtvé tělo poté schoval v šachtě pod promítací kabinou. Pět dní po vraždě ho policie dopadla a u soudu dostal trest smrti.
Pro film se původně zvažovaly názvy Krev a Vrah na volné noze. Natáčení probíhalo mj. v obcích Dobřeň či Jestřebí. Místem činu je Skautská skála u Sosnové.
