Článek
Čerstvého osmdesátníka Víta Olmera (*19. 6. 1942) máme spojeného především s jeho režijní tvorbou. Natočil celou řadu úspěšných filmů, mj. Sonáta pro zrzku (1980), Co je vám, doktore? (1984), Jako jed (1985), Bony a klid (1987) či Tankový prapor (1991). Možná to nevíte, ale Olmer stál původně na „druhé straně barikády“ – jako herec se objevil bezmála ve čtyřech desítkách filmů. A protože to byl hezoun západního střihu, slušely mu především role milovníků.
Svou hereckou kariéru odstartoval Olmer v roce 1960 v psychologickém dramatu Osení, následovaly role ve filmech Ďáblova past, Muž z prvního století (oba 1961), Zlaté kapradí (1963) či Vysoká zeď (1964). Oblíbil si ho i režisér Juraj Herz (†83), který mu svěřil roli provozního ve svém snímku Holka na zabití (1975). Menší příležitosti mu poskytl i ve svých dalších dvou filmech Upír z Feratu (1981) a Panna a netvor (1978).
Zájem ho těšil, ale všeho s mírou
Pozornost na sebe Olmer strhl především v roli mladého kriminálního reportéra Allana Pinkertona v parodii Fantom Morrisvillu (1966). Tady mu to opravdu seklo a přízeň dam byla zaručena. Jenže Olmerovi se začala postupem času zajídat: „Ono to bylo také dvojznačné. Na jedné straně to bylo samozřejmě příjemný, protože jsem byl mladý kluk, ale já jsem byl v podstatě plachý člověk, takže na druhou stranu mě to obtěžovalo,“ prozradil na sebe v pořadu ČT Úsměvy.
Na co ale vzpomíná rád, byla spolupráce s Oldřichem Novým (†83), který si ve Fantomovi z Morrisvillu střihl dvojroli postaršího hudebníka Emila a sira Hanibala: „Oldřich Nový, to byl milovník a také poslední gentleman v této zemi. A já jsem strašně šťastný, že jsem se s ním setkal,“ dodal Olmer.
Příležitost pro Svěráka
Olmer v roce 1964 vystudoval herectví na DAMU, o dva roky později absolvoval filmovou režii na FAMU a postupně se začal věnovat režisérské profesi naplno. Jeho první celovečerní hraný film Takže ahoj (1970) vypráví příběh dívky, „která tak dlouho hledala, kdo by jí dal pár facek, až ho našla.“ Velký úspěch slavil s filmy Co je vám, doktore? a Jako jed, do kterých obsadil Zdeňka Svěráka (86) a atraktivní slovenskou herečku Ivonu Krajčovičovou (62).
Skamene chtěl „taky“
Mimořádný ohlas vzbudil i jeho snímek Bony a klid, který se odehrával v prostředí mezi veksláky, a zcela nepokrytě naznačoval provázanost podsvětí s policií a soudy. Na svou dobu šlo o naprosto výjimečný počin, ve kterém nechyběly ani odvážné sexuální scény.
K filmu se váže i vtipná historka s Romanem Skamene (67), který hrál rtuťovitého veksláka Bínyho. Herec později vyprávěl, jak ho mrzelo, že se neúčastnil erotických scén, které si užili zejména Josef Nedorost, Tomáš Hanák a Jan Potměšil. Na to prý Olmer zareagoval slovy, že „tyto scény nejsou pro malé děti“.
Tu pravou potkal v Moskvě
Devadesátá léta už v Olmerově kariéře nebyla tak oslnivá. Natočil několik snímků, které byly hodnoceny velmi kriticky, a některé z nich patří na Čs. filmové databázi do kategorie nejhorších filmů. Režisérovým zatím posledním celovečerním filmem jsou Bony a klid 2 z roku 2014. Ani v tomto případě se mu ale už návrat do původních kultovních vod nezdařil.
Vít Olmer má se současnou manželkou, herečkou a kostýmní výtvarnicí Simonou Chytrovou (59), syna Víta, z předchozího manželství ještě syna Matěje. S Chytrovou se seznámil v roce 1987 v Moskvě, kde na filmovém festivalu prezentoval svůj film Bony a klid, a ona zde byla na zájezdu s divadlem Semafor. Po čtyřech letech se vzali, a přestože je dělí dvacet let, v manželství jim to pořád klape.
