Článek
Divadelní premiéra, finále StarDance, Vánoce v kómatu a pak hurá do porodnice. Tak vypadaly letošní „svátky klidu“ Jana Révaie, jenž se stal podruhé otcem.
Při vyhlašování devátého ročníku projektu Dětský čin roku, který hledá a oceňuje dětské hrdiny, se populární herec rozpovídal nejen o tom, kdy se tak stane a jak se bude jeho mladší syn jmenovat, ale i o tom, jak je důležité, aby děti uměly a chtěly pomáhat okolí a věděly, že i zdánlivě malý dobrý skutek může mít velký význam.
Révaiovou snoubenkou a matkou jeho dvouletého syna Jakuba a nyní i druhého chlapečka je pětatřicetiletá slovenská herečka Zuzana Šulajová, u nás známá nejvíce jako filmová partnerka Ivana Trojana ve snímku Příběhy obyčejného šílenství.
A svůj „příběh obyčejného šílenství“ prožívá po jejím boku pravděpodobně i devětatřicetiletý sympaťák, který trávil letošní svátky na Slovensku v napjatém očekávání. „Původně se měl Matěj narodit na Silvestra, ale já to tipuju už tak na 27. prosince,“ říkal dvojnásobný otec, který přiznává, že ho otcovství výrazně změnilo.
„Být tátou je samozřejmě odpovědnost. Jako hlavní změnu vnímám to, že už tolik nemyslím na sebe. Dřív jsem měl svůj režim – zkoušky, cvičení, trénink, relaxace, společenský život. A to šlo najednou úplně stranou, protože se rád a co nejrychleji vracím domů k rodině,“ prozradil na vyhlášení vítězů devátého ročníku projektu Dětský čin roku, jehož je patronem.
Smyslem charitativního projektu je podpořit dětské hrdiny a ocenit jejich dobré skutky. A to celkem v sedmi kategoriích: Záchrana lidského života, Pomoc v rodině, Pomoc přírodě, Pomoc ostatním lidem, Pomoc jiným dětem, Dobrý nápad a Pomoc n@ netu.
Jan Révai v souvislosti s hrdinskými skutky dětí, kterých se letos se svým příběhem přihlásilo na pět set, připouští, že coby rodič vnímá život jinak, než když byl sám. „Najednou vidíte všechny nástrahy, které všude číhají, a vracíte se ve vzpomínkách, hodnotíte, co se vám kdy stalo a co se může stát vašemu dítěti. Je potřeba získat nadhled, protože jinak by se člověk z toho strachování zbláznil. Asi proto, že dospělý si na rozdíl od dítěte, jež jedná impulzivně, uvědomuje následky, je kolem tolik dětských hrdinů, kteří svým odvážným činem pomohli jiným. A za to si zaslouží náš obdiv,“ dodává.