Článek
I když má drobnou postavu, zaujme na první pohled bezprostředností, nehraným temperamentem a výraznýma očima. Pro někoho kočka, jiní diváci to tak nevnímají. Natálie Holíková v Ulici není dlouho, takže zkraje byla zvědavá na ohlasy. A dostavilo se i zklamání.
V Klicperově divadle Hradec Králové, kde má 11 let angažmá, si zvykla od diváků na zpětnou vazbu, proto si začala číst komentáře na sociálních sítích.
„Ze začátku jsem byla hodně zklamaná, dosti lidem jsem se nelíbila. Že prý jsem ošklivá. Používali i sprosté nadávky. Naváželi se do mě, vlasy počínaje. A proč prý mám tak tmavé obočí, ať mi ho přestanou barvit. Já ho mám prostě takové.“
Pro Natálii to byl šok. „Ale člověk se s tím musí smířit. S kostymérkami v Ulici jsme vybírali hezké oblečení, aby byla Martina šik. Jako holka, co přijela z Itálie a pak si čtu, jak se nám to nepovedlo a je to blbý,“ řekla Super.cz herečka, která v Ulici hraje kuchařku Martinu. Lepí se na ni chlapi a ona s nimi ráda koketuje.
Má i pozitivní ohlasy, lidem je sympatická energičností. „Překvapilo mě, že lidé příběhy z Ulice žijí, berou vše vážně,“ neskrývá pocity. Ať už je to jakkoliv, působí velmi otevřeně, přirozeně. Což přičítá rodné Ostravě, tamní přímé rázovitosti. Z jaké pochází rodiny?
Maminka je učitelka a táta kriminální policista. V tom vidí předpoklady pro herectví. „Před třídou 30 žáků musí člověk umět vystupovat, zaujmout. Otec je dobrý vyšetřovatel, prý z něho jde docela strach, jak jsem slyšela. A při výsleších umí sehrát lidem dramatickou situaci, aby je dovedl k tomu, aby řekli, co potřebuje.“
Dělal v Ostravě na vraždách, teď na protidrogovém. „Zvykla jsem si, když jsem byla malá, že máme v kuchyni pistoli. Taťka domů brával kriminalistický sborník s fotkami různých mrtvol. A já se ve třinácti na to dívala. Asi mě to něčím zocelilo, protože bývám taková cynická.“
Jako dítě poslouchala na jedné straně o kriminalistických případech a na té druhé o problémech ve škole. Naučila se vnímat diametrálně odlišné světy a doteď ji to baví, čehož využívá hlavně v divadelním herectví.
Jejími srdcovkami jsou dramatické role. Tu poslední vytvořila podle skutečné postavy odbojářky Hany Krupkové ve hře Tělo tajné agentky pod taktovkou Tomáše Dianišky. Ač toužila jít na DAMU a žít v Praze, na vysokou se nedostala, doporučili jí divadlo. Tak udělala konkurs do Klicperova.
Moc hezky mluví o bratrovi, který se rodičům narodil 18 let po Natálce. Se smíchem vypráví, jak v sedmnácti řekla těhotné mamince: Nechci, aby to byla holka, v jejích osmnácti mně bude 36 a užárlím se.
Šimon teď nastoupí do 9. třídy. Sourozenci den po sobě slaví svátek – 21. a 22. prosince. „Je mu čtrnáct, takže ho napůl vnímám jako svého syna. Nechci se vychloubat, říká to i maminka, že má ze mě největší respekt. Jsem mu v něčem blíž, hodně se spolu nasmějeme, zahraju si s ním PlayStation.“
Protože se bratr narodil, až když jí bylo osmnáct, nezažila blízké sourozenectví. Šimon prý nedokázal Natálii vnímat jako sestru. „Viděl mě jako velkou. Přišlo mi, že mě bere spíš coby chůvu,“ svěřila Natálie Holíková (32) Super.cz.
Když byly bráškovi dva roky, osamostatnila se a odstěhovala z domova. Přesto v rodině vládnou pohodové vztahy. Nedávno se vrátili z dovolené na Mallorce, kterou si užila společně s partnerem, maminkou a bratrem.
