Článek
Tato pohledná a talentovaná dáma má tu smůlu, že si ji diváci spojují převážně s rolí vysloužilé prostitutky z posledního dílu TV seriálu Malý pitaval z velkého města (1986). Věra Vlčková přitom během své kariéry ztvárnila bezpočet zajímavých postav – ovšem převážně na jevišti - a byla vždycky nepřehlédnutelná, a to nejen díky atraktivnímu vzhledu.
Mimořádný herecký talent
Hereččinou divadelní „parketou“ byly především velké titulní role v našem i světovém dramatu. Kritika se shodovala, že její postavy se vyznačovaly vnitřním prožitkem, přirozenou noblesou i vznešeností.
Věra Vlčková zahájila svou profesionální kariéru v roce 1966 v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde působila až do roku 1981. Tehdy přešla do pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnešní Švandovo divadlo), kterému zůstala věrná až do své předčasné smrti.
V divadle se od dívčích hrdinek přehrála postupně k psychologicky náročným ženským postavám – objevila se mj. v inscenacích Othello, Richard II., či Racek, nicméně excelovala i v komediích, například ve hře Sluha dvou pánů. Za své mimořádně jevištní výkony získala také krátce před smrtí Cenu Jaroslava Průchy.
Zářila i v komediích
Před kamerou debutovala v roce 1966 ve filmu Znamení Raka. Ztvárnila zde sice epizodní, ale pro děj podstatnou postavu zdravotní sestry. Film k ní byl obecně poměrně skoupý, nabízel jí spíš jen vedlejší postavy, a to zejména mondénních blondýn středního věku.
Každopádně velkou pozornost na sebe strhla rolí německé matky ve válečném dramatu Kukačka v černém lese (1984). Věra Vlčková se objevovala poměrně často v kriminálkách, ale na konci 80. let zazářila i v komediích Jak básníkům chutná život (1987), Vážení přátelé, ano a Vrať se do hrobu (oba 1989). Posledně jmenovaný snímek, ve kterém hrála ředitelku gymnázia, přišel do kin až po její nečekané smrti.
Původně chtěla učit
Herečka se narodila 9. května 1944 v Kroměříži. Už od mládí ji lákala vůně divadelních šminek, a tak ještě jako studentka jedenáctiletky vystupovala s ochotníky. Pak se ale rozhodla pro učitelskou dráhu – přihlásila se na pedagogickou fakultu brněnské univerzity, kde studovala ruštinu a tělocvik.
Nad láskou ke kantořině pak stejně zvítězilo divadlo, a proto po roce přešla na JAMU, kterou absolvovala v roce 1966.
Nezkazila žádnou legraci
Zákeřná nemoc udeřila znenadání, ale Vlčková se nikomu nesvěřila. Její náhlá smrt proto všechny zaskočila a dokonce se spekulovalo, že podlehla infarktu. Kolegové pak jen vzpomínali, že se s nimi rozloučila v červnu 1989 před divadelními prázdninami, v září přišla v paruce a 21. prosince 1989 zemřela.
Sympatická herečka prý nezkazila žádnou legraci a něco se s nimi společně nablbla – jezdívali například noční Prahou ve třech na pionýru a ona pak cestovala ještě tramvají domů. Ovšem ve voze vždycky usnula a mnohdy pak cestovala z konečné na konečnou. Vlčková byla vdaná, s manželem, který byl plicním lékařem, měla dvě děti.
