Článek
Každý jiný by se strachy sesypal, největší česká celebrita na sebe klidně i takovou věc práskne, a ještě se u toho usmívá! Karel Gott (†80) má ve svém věku a při tolika vzpomínkách, ať už na události nebo desetitisíce lidí, které kdy potkal, právo na to, aby se mu sem tam něco takzvaně vykouřilo z hlavy. S termíny ale problém nemá, tady pomáhá diář. Jenže je jedna oblast, v níž mu paměť strašně špatně slouží a tady nic nepomůže, jen tvrdý trénink. A v jiné naopak pro někoho bohužel naprosto exceluje!
Na tohle choulostivé téma jsme narazili při rozhovoru na křtu desky Evergreen: Opravdové hity, opravdové hvězdy k chystanému turné Pilarové, Filipovské, Zímy, Štědrého a spousty dalších seniorských pěveckých hvězd, jimž rád šel za kmotra jejich počinu. Mistr na akci vytahoval z rukávu jednu historku starou padesát let za druhou, až jsme žasli.
„Vypadávají mi nové texty, což je paradox. Kdo tohle prožívá, tak mi rozumí, že staré vzpomínky mohu okamžitě do detailu vyprávět. Ale co bylo před týdnem a co jsem se učil včera, tam už je to spíš matová paměť. Už ne fotografická. Tenkrát jsem si desetkrát přečetl text a šel jsem velmi odvážně a drze na jeviště,“ prozradil nám s nadhledem svůj malý handicap Gott s tím, že se ale paměť může a má zlepšovat pravidelným cvičením a zatěžováním.
Na jeden druh vzpomínky ale rozhodně nikdy nezapomene. „Na krásné věci si pamatuju, ale velmi dobře i na to, co mi kdo řekl špatného. Člověk si pamatuje, když ho někdo zraní na duši. To zná do detailu. Lidé, kteří ubližují a jsou zlí, trpí sami. Je mi jich líto,“ uzavřel Gott s poznámkou mimo mikrofon, že takoví asi měli krušné dětství.