Článek
Světem haute couture neboli vysoké krejčoviny prošla v historii řada zvučných jmen. Na mysli nám většinou vytanou zahraniční tvůrci jako Coco Chanel nebo Christian Dior, ale i u nás jsme měli návrhářku, která patřila ke světové špičce – Hanu Podolskou (16. 5. 1880 – 15. 2. 1972).
Udávala trendy
Podolská byla jednou z nejvýznamnějších tvůrkyní předválečné československé módy a také majitelkou nejvyhlášenějšího tuzemského módního salonu. Její podnik sídlil v samém centru Prahy – nejdříve v Lucerně ve Vodičkově ulici a pak v paláci Adria na nároží Jungmannova náměstí a Národní třídy. K zákaznicím patřily mnohé společensky významné ženy prvorepublikové a protektorátní éry, včetně první dámy Hany Benešové či manželky majitele obuvnického impéria Marie Baťové.
Šila pochopitelně i pro přední divadelní a filmové herečky, jako byly Růžena Nasková (†75), Růžena Šlemrová (†75) či Jarmila Novotná (†86). Její klientkou byla rovněž automobilová závodnice Eliška Junková (†93), dále herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová (†65) a později samozřejmě i nejslavnější filmové hvězdy konce 30. a počátku 40. let – Lída Baarová (†86), Nataša Gollová (†76), Hana Vítová (†73) a Adina Mandlová (†81), která u ní svého času pracovala jako manekýna.
Uměla se prodat
V módním byznysu byla Podolská profesionálně dokonalá: měla nejen dobré střihy, ale šila také podle nejnovějších trendů. Používala luxusní látky, mj. hedvábný voál a brokát, krajkovinu, samet nebo satén, měla také vlastní kožešnickou a kloboučnickou dílnu. Ruku v ruce s tím šel i její značný obchodní talent – jako první dělala módní přehlídky a své kolekce prezentovala i ve specializovaných časopisech. Podolské navíc pomáhalo její osobní kouzlo, se kterým si uměla získat zákaznice.
Mandlová jí vzdala hold
Její kreace se objevovaly často i ve filmech a pokaždé to byla trefa do černého. Když například Adina Mandlová přebírala v roce 1939 Svatováclavskou cenu za film Kristian, prohlásila, že si ji zaslouží spíš Hana Podolská, protože postava Zuzany Rendlové vynikla především zásluhou jejích kostýmů. Zkrátka a dobře, Podolská patřila v Československu k návrhářské špičce a udávala trendy. Svou inspiraci k tvorbě hledala především v Paříži, kam jezdila na přehlídky minimálně dvakrát ročně.
Móda jako buržoazní přežitek
Její vyhlášený módní dům přežil i druhou světovou válku, nepřežil ale rok 1948. Po komunistickém převratu byl znárodněn a někdejší majitelka v něm mohla pracovat pouze jako řadová prodavačka, a to jen díky přímluvě nové první dámy Marty Gottwaldové, která se zoufale snažila kopírovat styl Hany Benešové. I na celé módní odvětví, považované za buržoazní přežitek, dopadl temný stín 50. let. Lesk a šarm první republiky byly nenávratně pryč...
Podolské se nedařilo ani v osobním životě. Její manžel Viktor i mladší syn Miloš zemřeli už dříve, teď se ale trápila kvůli staršímu synovi Viktorovi, který se pokusil emigrovat na Západ. Jenže útěk se mu nezdařil a on pak strávil řadu let v uranových dolech.
V roce 1954 byl salon Podolské přejmenován na Módní závod Eva a někdejší královna prvorepublikové módy odešla do důchodu. Od její smrti uplynulo právě 50 let.
