Článek
Kdo by neznal tuhle pohádkovou klasiku z roku 1983? Tři vysloužilí vojáci Pankrác, Servác a Bimbác se toulají světem a od hodných skřítků dostanou kouzelné dary, které mají smysluplně využít. Jenže to nezvládnou, a tak nakonec dojde i na „frňákovník“, který jim pomůže potrestat hamižnou princeznu Bosanu. A jak už to tak v pohádkách bývá, ve finále prozřou i oni sami a pochopí, že nejcennější je to, co se za peníze koupit nedá - tedy radost, přátelství, klid a mír.
Sešel se skvělý herecký ansámbl
Pohádku podle předlohy Jana Wericha (†75) natočil režisér Oldřich Lipský (†62), který k ní spolu se Zdeňkem Svěrákem (83) napsal scénář. Bývalého dělostřelce Pankráce ztvárnil Rudolf Hrušínský (†73), vojenského kuchaře Serváce Josef Somr (85) a dragouna Bimbáce Petr Čepek (†54). V roli proradné Bosany jsme viděli krásnou Vidu Skalskou-Neuwirthovou (56). Jejího otce, krále Pikolu, hrál Július Satinský (†61) a skvěle obsazeny byly i vedlejší role celníka (Milan Lasica, 79), ministra (Zdeněk Svěrák) či hoteliéra Supa (Ladislav Gerendáš, 72).
Nejvíc si vytrpěla Bosana
Notoricky známý děj netřeba příliš připomínat. Všichni víme, že Bosaně narostl po konzumaci „zázračných jablíček“ dlouhatánský frňák, který se z jejího království Monte Albo vydal na dalekou cestu po Evropě, při níž to vzal i přes Prahu a skončil až v Německu. Nebohá herečka musela chodit na natáčení vždycky o hodinu dřív než ostatní kolegové, aby jí maskéři přidělali pomocí lepidla umělý nos. Ten měřil dva a půl metru a ovládali ho dva asistenti s pruty a vlascem.
Lepidlo ničilo Vidě Skalské kůži a dost si při natáčení vytrpěla. Navíc, kamkoli se hnula, museli asistenti s ní - s jedinou výjimkou, a tou byl záchod. To si prý nos vždycky přehodila kolem krku. Rudolfu Hrušínskému jí bylo líto, a tak došel za produkčním a řekl mu, že by jí měl zvýšit honorář, protože za takhle směšné peníze (konkrétně 1600 Kčs za 10 natáčecích dnů) by to nikdo nedělal. A uspěl. Mimochodem, triky s „hadicí“, která pak putovala po světě, měl na starosti výtvarník Jan Švankmajer (84).
Značně nepohádková rekvizita
Pohádkový příběh se sice odehrává v dobách dávno minulých, ale sejdeme se v něm rovněž s některými současnými vynálezy, například s telefonem, který používá jak celník na hranici Monte Alba, tak králův ministr. Pozorní diváci zaregistrovali i to, že se tu mihne také automat na kondomy, konkrétně ve chvíli, kdy Servác s Bimbácem utíkají z hotelu. Scéně předchází věta z Pankrácových úst: „Braňte se, dokud se nevrátím.“
Pohádka se líbila i Němcům
Jak známo, princeznin nos skončil v Německu, a než ministr z Monte Alba Němcům vysvětlil, že jde o „Freundschaftsbesuch“, tedy přátelskou návštěvu, chtěli království vyhlásit válku. Nos skutečně „doputoval“ až do Německa, konkrétně do města Quedlinburg, které je proslavené svou hrázděnou architekturou. Film se pak vysílal s úspěchem jak v tehdejší NDR, kde ho uváděli pod názvem Die Prinzessin mit der langen Nase (Princezna s dlouhým nosem), tak v SRN, kde je známý jako Verschenktes Glück (Darované štěstí).
Nesmrtelné hlášky a hit Není nutno
K filmu se pojí řada nezapomenutelných hlášek. Například hoteliér Sup se v jedné scéně veteránům omlouvá slovy: „Musíte Edu omluvit. Je to prostý pobíječ much. Flájbój, jak říkají Angličani. Flájbój Eda.“ A když Servác vidí okouzlující princeznu Bosanu, užasle špitne kolegům: „Je to stejně divný... Královna obluda, král takovej hovňousek a jakou mají krásnou dceru.“ Podcení ovšem výtečný sluch krále Pikoly, který zareaguje: „Sám se tomu někdy divím.“ Nesmrtelná je také písnička Není nutno, která ve filmu zazní. Hudbu k ní složil Jaroslav Uhlíř (73) a text napsal Zdeněk Svěrák, který svého času zmínil, že s kolegou vůbec nedoufali, že se ujme. Dnes už víme, že se oba pánové s úsudkem sekli.
