Článek
Shelley Duvall patří k hereckým legendám 80. let, ale od roku 2000 se objevila pouze ve třech filmech. Herečka oslavila 7. července 72. narozeniny a vede poklidný život v ústraní v malém městečku v Texasu. Její nejvýraznější rolí byla Wendy Torrance v hororu Osvícení (1980) Stanleyho Kubricka. Role ji však málem stála duševní zdraví a mnozí věří, že právě kvůli ní hrála čím dál méně, až z filmového světa úplně zmizela.
Duvall byla za svůj výkon nominována na Zlatou malinu-cenu za nejhorší herecký výkon, přestože většina se shoduje, že byl naprosto pozoruhodný. Jedním z jejích největších kritiků je také sám Stephen King, autor knižní předlohy. Ten si postavu Wendy představoval jako houževnatou blondýnku. Jack Nicholson, jenž ztvárnil Jacka Torrance, do role navrhoval Jessiku Lange, ale Kubrick trval na Duvall. Paradoxní je, že právě on ji během natáčení nejvíc terorizoval.
Nicholson popsal Kubricka jako skvělého režiséra, který měl ovšem „své metody“. Změnil scénář tolikrát, že se ho herec přestal učit, a monology si nastudoval až těsně před natáčením konkrétních scén. Byli ale přáteli, což ovšem neplatilo o Duvall, jak popisuje dokument Stanley Kubrick: A Life in Pictures.
Ta na place prožívala skutečný horor. Režisér ji držel izolovanou od ostatních, zbytek štábu nabádal, aby ji ignorovali, a hlavně nelitovali. Urážel ji, že mrhá jejich drahocenným časem, a nutil ji ronit slzy i 12 hodin denně.
Slavnou scénu s baseballovou pálkou točili 127krát. Dostala se díky tomu do Guinnessovy knihy rekordů. Hereččiny třesoucí se ruce a opuchlé oči byly výsledkem reálného pláče a zoufalství. Stresem jí dokonce vypadaly chomáče vlasů, které pak předložila režisérovi.
„Od května do října jsem byla mnohokrát nemocná kvůli stresu. Role byla skvělá, ale Stanley na mě tlačil jako nikdo předtím. Byla to nejtěžší role mého života,“ okomentovala natáčení herečka.
Kvůli Kubrickovým metodám se točilo 500 dní. Tvorba scény, kdy se Nicholson prosekává dveřmi sekerou, trvala tři dny a dveří rozbili na 60. Převážně se improvizovalo a Duvall do poslední chvíle netušila, co se bude dít. Její panický řev tak pramení ze skutečného zděšení. Proslýchá se, že její kvílení „prosím Jacku“ nepatřilo postavě, ale Nicholsonovi samotnému. Ten po letech uznal, že Duvall měla nejtěžší práci, jakou mohl herec dostat.
