Článek
Mimořádný herecký talent, pracovitá, skromná a ve svém řemesle poctivá a pokorná – taková byla herečka Vlasta Fialová (20. 1. 1928- 13. 1. 1998), od jejíhož úmrtí uplynulo právě 25 let. Brněnská rodačka byla také výjimečně krásná a svýma uhrančivýma očima okouzlila diváky po celém světě. Po svém úžasném výkonu v titulní roli filmu Divá Bára (1949) se totiž stala mezinárodní hvězdou. A to doslova.
Zůstala věrná Brnu
Jenže ona nakonec dala přednost divadlu v rodném Brně a zůstala mu věrná po celou svou profesní kariéru (kromě dvou krátkých epizod v Opavě a Olomouci). Do činohry Státního, dnes Národního divadla Brno nastoupila v roce 1950 a jeho členkou zůstala až do své smrti.
Za téměř padesát let ztvárnila na jeho scéně přes dvě stovky rolí. K těm nejvýznamnějším patřily kněžna v Lucerně, Matka Kuráž, Gizela v Kočičí hře, Plajznerka v Dalskabátech nebo Líza Doolitlová z Pygmalionu.
Divá Bára uhranula celý svět
Vraťme se ještě k Divé Báře, která Vlastu Fialovou proslavila opravdu po celém světě. Režisér Vladimír Čech (†77) si ji během konkursu na titulní roli vybral nejen kvůli její nevšední kráse, ale i plaveckým schopnostem. Sama později vzpomínala, že v dobách jejího mládí nebylo dne, kdy by se „nečvachtala ve vodě“. Však také závodně plavala a věnovala se i skokům do vody. Vlasta Fialová byla sice vodní živel, ale natáčení Divé Báry bylo náročné i pro ni, protože koupací scény se točily na podzim, kdy byla voda už hodně studená.
Divá Bára zajistila Vlastě Fialové popularitu i v tak vzdálené zemi, jako je Japonsko, kde ji dokonce vyhlásili za nejkrásnější herečku roku. Pochvalné dopisy se žádostí o ruku jí chodily i z daleké Latinské Ameriky. Obdivovali ji také v Austrálii – mimochodem, Divá Bára byla vůbec prvním čs. filmem, který se na tomto kontinentě uváděl. Krásné herečce aplaudoval celý svět, ona ale později tvrdila, že si před kamerou připadala bezradná.
V divadle vyrostla
Vlasta Fialová se přitom v uměleckém prostředí pohybovala už od narození. Její rodiče zpívali v brněnské opeře, a protože neměli peníze na hlídání, brávali ji s sebou do divadla. První hereckou zkušenost získala už coby čtyřletá holčička v baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky. V roce 1943 přešla z reálného gymnázia na konzervatoř. Nacisté pak školu sice zavřeli, ale výuka pokračovala i poté v bytech profesorů a Němci na nic nepřišli.
Válka zasáhla do života Vlasty Fialové i ztrátou střechy nad hlavou. Po jednom těžkém bombardování se s rodiči vracela domů a dům, kde bydleli, už nenašli – zmizel v troskách. Její otec zvládl situaci s humorem. Řekl, že klíče od domu ztratil už několikrát, ale ještě nikdy nezažil, aby ztratil dům od klíčů.
Pracovala až do smrti
Prvním manželem Vlasty Fialové byl herec Jiří Tomek, se kterým měla syna Jiřího. Její spřízněnou duší se pak stal divadelní kolega Zdeněk Kampf (†66), se kterým strávila 34 let až do jeho smrti v roce 1987. Fialová zemřela o jedenáct let později – odešla nečekaně týden před svými 70. narozeninami uprostřed divadelní práce a krátce po dokončení TV filmu Stromy umírají vstoje (1998). Jeho premiéry se už nedožila.
