Článek
Kdyby nic jiného, tak Jana Vlasáka (*3. 2. 1943) máme všichni spojeného s rolí magistrátního úředníka Wasserbauera, který ve filmu Vratné lahve (2007) recituje báseň „Bvífky“. Není bez zajímavosti, že herec, který v těchto dnech oslaví osmdesátiny, musí občas pilovat němčinu stejně jako jeho filmová postava – nikoli proto, že by se zamiloval, ale proto, že jeho syn Jan i vnoučata žijí již řadu let v Německu.
Studoval v divné době
Herectví Janu Vlasákovi učarovalo už jako pětiletému chlapci, kdy v rodné Čáslavi zhlédl poprvé ochotnické představení. Vystudoval JAMU – na školu ale rád nevzpomíná.
Na počátku 60. let, kdy byl jejím posluchačem, byla podle něj divná doba: „Společensky se sice už mnohé otevíralo, skončil vyslovený teror, ale osobně na to období nevzpomínám rád,“ řekl herec v rozhovoru pro novinky.cz. Vlasák nebyl nadšený ani z přístupu kantorů – s jedinou výjimkou, a tou byl režisér Alois Hajda, kterého měli v posledním ročníku. Ten jim řekl o divadle všechno, a kdyby prý absolvoval jen jeho výklad, úplně by mu to stačilo.
„Nakopl“ ho Jan Kačer
Vlasák byl navíc velký stydlín, a tak mu na počátku profesionální kariéry chyběla zdravá dávka drzosti i trocha uvolněnosti. Vše se zlomilo až v době, kdy ze svého prvního angažmá v Uherském Hradišti přešel do Ostravy za Janem Kačerem (86), kterého tam tehdy vyhnali z Prahy. Právě ten mu otevřel nový pohled na divadlo a hereckou práci. Během života prošel Vlasák celou řadou scén a dnes se s ním diváci mohou setkávat mj. v Městských divadlech pražských (v ABC i v Rokoku), v Divadle pod Palmovkou, v Hudebním divadle Karlín aj.
Sednou mu záporáci
Český film Vlasáka dlouho opomíjel. Herec se na stříbrném plátně prosazuje výrazněji až v posledních letech. Obvykle ztělesňuje vedlejší postavy, většinou záporáky. Mohli jsme ho vidět například v roli lampasáka v Černých baronech (1992) a ve filmech Výchova dívek v Čechách (1997), Milenci a vrazi (2004), Václav (2007), Gangster Ka (2015) nebo Šarlatán (2020).
Jeho hlas k nám promlouvá také z dabingu a dost často ho můžeme vídat i na TV obrazovce, mj. v seriálech Cirkus Bukowsky (2013) nebo První republika (2014-2018).
Proč nemohl chodit po ulici
Vlasáka si všimli také zahraniční filmaři. Asi nejvíc na sebe upozornil hlavní zápornou rolí šíleného dánského obchodníka v americkém hororu Hostel (2005). Mimochodem, tento film z něj udělal světovou celebritu. V jednom z televizních pořadů herec zavzpomínal, jak ho svého času v Praze poznávali a zastavovali zahraniční turisté: „… já jsem nemohl chodit po ulici, protože všichni říkali: Jé, jé, hele, von hrál v Hostelu!“
Podruhé se narodil
Jan Vlasák je šťastně ženatý. S manželkou, která je psycholožka a spisovatelka, má tři děti. Kromě syna Jana ještě dvě dcery, Barboru a Annu. Druhorozená Barbora trpí od narození schizofrenií, což významně ovlivnilo i jejich rodinný život. Dceru měli dlouho doma, ale nakonec nebylo zbytí a museli ji umístit do ústavu.
Herec se v roce 2008 narodil vlastně podruhé. Při řízení auta ho na silnici u Plaňan postihl mikrospánek a jeho vážná nehoda mohla skončit fatálně. Měl mj. poraněnou pánev, řadu zlomených kostí včetně několika žeber a utrpěl také zhmoždění plíce s krvácením do pohrudniční dutiny. Ze všeho se vykřesal díky skvělé péči lékařů a jistě tu zafungovalo i štěstí: „Vnímám to tak, že jsem tu roky v čase, kdy jsem tu už neměl být,“ řekl jubilant, kterému přejeme ještě řadu spokojených a tvůrčích let.
