Článek
Jméno František Vicena (24. 6. 1933 – 15. 10. 1984) vám nejspíš už nic neřekne. Stačí ale připomenout jeho dvě nejslavnější role, a hned budete mít jasno. Právě tento herec se doslova vtělil do Adolfa Hitlera v často reprízované komedii Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) a každý si ho také pamatuje jako laskavého mlynáře Máchala z pohádky S čerty nejsou žerty (1984), kterého jeho hamižná manželka utancuje na zábavě k smrti.
Kolegové si museli dát panáka
Svým mužným zjevem a sympatickým projevem byl František Vicena spíše prototypem kladných hrdinů, postava nacistického vůdce proto v jeho filmografii tvoří velkou, zato nezapomenutelnou výjimku. Při natáčení komedie Zítra vstanu a opařím se čajem odrovnal totiž i své kolegy Vladimíra Menšíka (†58), Vlastimila Brodského (†81) a Jiřího Sováka (†79).
„Hráli jsme s Menšíkem, Bróďou a dalšími v šatně karty. Kolem zrovna procházel František, byl ještě v civilu a odcházel do maskérny. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov. Dobírali jsme si ho, že on, takový dobráček, vyfasoval takovouhle roli,“ vyprávěl později Sovák.
„Najednou se rozlétly dveře a v nich doslova kopie Hitlera, který na nás navíc začal německy řvát a horlivě gestikulovat. Menšík se tak lekl, že zapadl pod gauč, Brodský nebyl schopný slova. Nevěřili jsme svým očím,“ popsal Jiří Sovák moment, kdy Vicena poprvé vyšel z maskérny nalíčen a učesán jako německý diktátor. A dodal: „Museli jsme si z toho šoku pak dát všichni panáka.“
Jeho hlasem k nám promlouvá Kojak
František Vicena pocházel z rodiny s kulturní tradicí – mezi jeho příbuznými najdeme například houslového virtuosa Jaroslava Kociana nebo herce Národního divadla Miroslava Doležala. Nejdřív vystudoval herectví na brněnské JAMU (1955) a pak ještě v roce 1967 režii a dramaturgii na pražské DAMU. V průběhu kariéry vystřídal několik divadelních scén a v roce 1969 zakotvil natrvalo v Městských divadlech pražských, kde působil až do své předčasné smrti v roce 1984.
Jeho působivý zvučný hlas ho předurčil i k častému účinkování v rozhlase a v dabingu, česky namluvil například seriálového poručíka Kojaka v podání Tellyho Savalase (†72). Od 70. let se Vicena objevoval také na TV obrazovkách, hrál mj. v seriálech F. L. Věk (1971) nebo Muž na radnici (1976). Setkali jsme se s ním i v seriálu Třicet případů majora Zemana – zajímavé je, že v něm se objevil ve dvou rozdílných rolích. V epizodě Vrah se skrývá v poli (1975) ztvárnil předsedu Včeláka, v díle nazvaném Bílé linky (1976) hrál polského vrátného Zbyška Broniewského.
Studenti si ho dobírali
Vicena vyučoval také na pražské DAMU, kde vychoval několik generací herců. Na škole byl prý s kolegou Janem Přeučilem (85) terčem nejrůznějších vtípků. Traduje se, že chodbu studentského divadla Disk „zdobil“ jednu dobu nápis: „Pan profesor Přeučil, ten nás h***o naučil. Jaképak s tím fraky, pan Vicena taky.“
Studenti i kolegové ho ale měli rádi a nikdo neměl problém s tím, že byl přesvědčeným komunistou. „Nikdy nikoho nepodrazil. Vždycky se snažil druhým pomáhat. Měl krásnou povahu,“ řekl o něm například Jan Přeučil.
Odešel dobrovolně
Herec byl ženatý, s manželkou, rovněž herečkou Naděždou Prchalovou - Vicenovou (82), měl dva syny. O tom, že se potýká i s psychickými problémy, věděli jen jeho nejbližší a někteří kolegové. Své trable Vicena nakonec vyřešil nečekaným způsobem – spáchal sebevraždu. Jeho tělo našla manželka po příchodu z představení doma v koupelně a už mu bohužel nebylo pomoci. Pohádka S čerty nejsou žerty tak měla premiéru až po jeho nešťastném úmrtí.
