Článek
Známe ho z celé řady filmů a seriálů. Josef Větrovec (5. 3. 1922 – 11. 2. 2002) měl talent od pánaboha, a přestože herectví nevystudoval, na jevišti i na stříbrném plátně byl jedinečný a nepřehlédnutelný – a to nejen díky sametově hlubokému hlasu. Od smrti tohoto mimořádného umělce uplynulo v těchto dnech dvacet let.
Vynikal i v malých rolích
Většina z nás si při vyslovení jeho jména vybaví nejspíš předsedu JZD Mrázka z bezpočtukrát reprízovaného seriálu Chalupáři (1975). Josef Větrovec odehrál ale celou řadu dalších postav – viděli jsme ho mj. ve filmech Zítra vstanu a opařím se čajem, „Já to tedy beru, šéfe!“, Což takhle dát si špenát (všechny 1977), „Já už budu hodný, dědečku!“ (1978), Jak napálit advokáta (1980) či Jak básníkům chutná život (1987). Jak vidno, šlo převážně o komedie, a přestože Větrovec v nich hrál výhradně vedlejší role, mnohé jeho kreace jsou nezapomenutelné.
Také na jevišti dokázal charismatický Větrák, jak mu kolegové říkali, zastínit ostatní. Herec byl po válce v angažmá plzeňského Divadla J. K. Tyla, od roku 1960 do roku 1990 byl pak členem pražského Divadla E. F. Buriana, z toho 15 let jako ředitel. Byl to sice přesvědčený a angažovaný komunista, ale za normalizace dokázal kolegy podržet.
Dva roky v lágrech
Jeho levicové smýšlení se v něm zrodilo už v mládí, kdy se učil v plzeňské Škodovce, hrál závodně házenou a byl členem spolku dělnické mládeže Kovodělník. Za války ho za rozmnožování ilegálních letáků zatklo gestapo a dva roky byl vězněn v Plzni, Terezíně a v Buchenwaldu. Hrůzy, které prožil v koncentračních táborech, bezesporu ovlivnily i jeho pozdější chování.
Vyšlo mu až třetí manželství
O složité osobnosti Josefa Větrovce svědčí i to, že se záměrně odstřihl od své vlastní minulosti i od nejbližších příbuzných – kupříkladu nekomunikoval se svými sestrami. Komplikovaný vztah měl i se svou jedinou dcerou Jitkou (*1946). Jeho matka spáchala sebevraždu a on o tomto traumatu nechtěl nikdy mluvit. Hercova dcera soudí, že ve vztahu matka-syn došlo ke spoustě křivd.
Jeho první ženou byla Margot Anzenbacherová, se kterou se seznámil za války v koncentračním táboře. Právě ta se stala matkou jeho jediného dítěte, manželství ale dlouho nevydrželo. Poté se oženil s kolegyní z divadla Zorou Jirákovou. Tu pak opustil kvůli další partnerce Blance Novákové, se kterou žil sedm let, tentokrát ale jen na „psí knížku“. Nakonec se oženil s laborantkou Evou, se kterou vydržel dlouhých třicet let – až do její smrti v roce 1995.
Všeuměl a skvělý kuchař
Pak už si partnerku nehledal a žil sám. Dcera na něj prozradila, že byl manuálně velmi zručný, měl rád dobré pití, gruzínský koňak a gin, a že kouřil šedesát cigaret denně. Také výborně vařil. Jeho specialitou byly švédské roštěnky na kapary na smetaně a velice pracné knedlíčky do polévky podle francouzského receptu. Poslední dva roky měl lehkou cukrovku, naštěstí ne příliš vážnou.
Zemřel doma za stolem – jeho tělo bylo nalezeno po několika dnech. Jako datum úmrtí byl stanoven 11. únor 2002, příčinou byla plicní embolie.
