Článek
Jeho tvář znají skoro všichni diváci, jméno ale mnohým uniklo. Miloslav Štibich (†63) totiž nikdy nedostal hlavní roli, ale přitom na sebe vždycky dokázal strhnout pozornost.
Stačí si vybavit scénu z filmu Slavnosti sněženek (1983), kde se rozhádaní myslivci ze dvou vesnic domluví, že si v místní restauraci Hájenka nechají připravit neplánovaně skoleného kance.
Nedokážou se ale dohodnout na jeho úpravě. „Největší pochoutka, pánové, z divočáka je hřbet a kýta. Na šípkové omáčce. K tomu pajfalský knedlík, vařený ovšem v ubrousku,“ promluví za první mysliveckou partu Miloslav Štibich. Druhá skupina vedená Petrem Čepkem (†54) však trvá na tom, že: „Nejlepší je normálně s knedlíkem a se zelím!“
Legendární předseda JZD Kalina
Všichni si Miloslava Štibicha okamžitě vybaví také v roli předsedy JZD Kaliny z oblíbené komedie Vesničko má středisková (1985) i s jeho nesmrtelnými hláškami: „No tak, chlapci, prosím vás, nechte toho, neperte se. To nemá za mák smyslu, co tady děláte. No to jste družstevníci?“ nebo „Ve městě nevěru utajíš, Václave, ale tady ne. Tady ne,“ na což mu zootechnik Kašpar v podání Jana Hartla (66) odpoví: „Má to vliv na dojivost nebo na přírůstky?“
Strčil do kapsy i Gabo Zelenaye
Miloslav Štibich, který se narodil 25. srpna 1928, o herecké kariéře zpočátku neuvažoval. Původně pracoval jako rekvizitář v divadle, ale záhy se ukázalo, že má na víc. V letech 1960 až 1966 působil ve funkci konferenciéra v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, kde získal zkušenosti a zdokonalil si improvizátorské schopnosti.
Pak nastoupil do Činoherního klubu, nejdřív jako inspicient, ale brzy se dostal i na jeviště. Na přelomu 60. a 70. let vystupoval v autorských pořadech Jana Vodňanského (77) a Petra Skoumala (†76).
Pamětníci dodnes vzpomínají na jeho strhující komentování šachového finále „o titul majstra sveta“ stylem legendárního slovenského sportovního komentátora Gabo Zelenaye (†80). Štibicha prý diváci vždycky sledovali s takovým zaujetím, že málem zapomínali dýchat.
Dobrá duše Činoherního klubu
„Jak to dělal, nevím. V jeho herectví bylo cosi až mystického," zavzpomínal v Divadelních novinách jeho tehdejší kolega Petr Nárožný (81). „Hrál malé, občas i střední role. To je těžký obor. Musíte to doslova na pětníku vybalit. Oproti herci s velkým partem, který se může předvést v mnoha rovinách, na to máte strašně málo času.“
Štibich podle něj působil i jako dobrá duše souboru a tmel kolektivu. „Neměl nepřátele, často jsme za ním chodili pro radu a on vždycky věděl, jak na to," dodal Nárožný.
O svých zdravotních problémech nemluvil
Divadelní zkušenosti přivedly Miloslava Štibicha i před filmovou kameru. Do širšího diváckého povědomí ho dostal zejména režisér Jiří Menzel (81), pod jehož režijním vedením se kromě Slavností sněženek a Vesničky střediskové objevil mj. také v nestárnoucí komedii Na samotě u lesa (1976) či v legendárních Postřižinách (1981).
Stejně jako v divadle se i na stříbrném plátně Štibich musel spokojit s vedlejšími rolemi, díky tomu ale stíhal účinkovat až v deseti filmech ročně. Protože si herec přísně střežil soukromí, jeho okolí nemělo ani ponětí o tom, že má vážné zdravotní problémy.
Krátce před svou smrtí ale požádal režiséry, aby ho už dál neobsazovali. Po kolapsu, kdy prodělal žlučníkový záchvat, musel podstoupit operaci, jenže z narkózy se už neprobral. Zemřel 22. července 1992.
Miloslava Štibicha diváci mohou vidět v seriálu Druhý dech, který běží na ČT1 v pondělí 10.6. a v úterý 11.6.
