Článek
Jméno Ivan Jandl vám zřejmě nic neříká, přesto jako jediný Čech v historii získal za svůj herecký výkon jak Zlatý globus, tak Oscara. Obě ceny dostal talentovaný chlapec v letech 1948 a 1949 za ztvárnění hlavní dětské role ve filmu rakousko-amerického režiséra Freda Zinnemanna (†89) Poznamenaní (The Search, 1948).
Herecká etuda na výbornou
Dětství Ivana Jandla (24. 1. 1937-21. 11. 1987) bylo poznamenáno obrnou, kterou prodělal ve třech letech. Téměř zázrakem se však zotavil, pouze trochu napadal na jednu nohu. Hrál na klavír, chodil do rozhlasového Dismanova souboru, a dokonce hrál i fotbal. Počátkem roku 1947 přišli do vinohradského rozhlasového studia filmaři, kteří hledali dětského představitele do hlavní role v chystaném švýcarsko-americkém filmu Poznamenaní.
Potřebovali chlapce, který nebude příliš mluvit, a své pocity dokáže vyjádřit hlavně pohledem a mimikou. Drobný blonďáček Jandl je zaujal a získal si je i svou hereckou etudou na téma chování a jednání režiséra. Chlapec vzal do ruky telefon a jako vynadal režiséru Oldřichu Hoblíkovi, že se plete. A roli nakonec získal.
Film bodoval po celém světě
Film Poznamenaní se zabýval poválečnými osudy malých dětí zavlečených za druhé světové války na území nacistického Německa. Jandl zde ztvárnil Karla Malika, který po útěku od rodiny, kam ho umístili nacisté na převýchovu, bloudí bez cíle vybombardovanou německou metropolí. Tam se ho ujme americký voják, který ho málem odveze do USA, aniž by tušil, že po něm pátrá vlastní matka. Její roli filmaři svěřili slavné operní pěvkyni Metropolitní opery v New Yorku Jarmile Novotné (†86).
Film měl velký úspěch po celém světě a Jandlův výkon oceňovali diváci i kritika – pochvalně o něm psal i list The New York Times. V Československu měli Poznamenaní premiéru na festivalu ve Zlíně. Snímek se objevil i v programu mariánskolázeňského filmového festivalu. Další promítání se však již neuskutečnilo, protože po převratu v únoru 1948 byly „buržoazní“ snímky nežádoucí.
U nás měl Jandl utrum
Do Ameriky pro Zlatý globus a Oscara Jandla už nepustili. Obě sošky mu tedy zástupci Americké filmové akademie přivezli do Prahy na ředitelství Státního filmu, kam si je šel mladý laureát vyzvednout se svým otcem. Bez jakýchkoli fanfár a oslav… Jandl dostal tehdy od komunistů instruktáž. Na otázku, proč netočí další zahraniční snímky, měl odpovědět, že je k dispozici československému filmu. Pokud by neuposlechl, čekaly by prý rodinu represe. Přesto mu však chodily obdivné dopisy z celého světa – psaly mu mimo jiné i mladičká Brigitte Bardot (88) či Shirley Temple (†85) a obě se těšily na spolupráci. K té ale nikdy nedošlo.
Jandla bylo nutné nenápadně „uklidit“ a odsoudit k zapomnění. Doma se o něm nesmělo mluvit ani psát. Tato rána podlomila chlapcovu důvěru ve svět i v sebe a s křivdou se nikdy nesmířil. Když nemohl filmovat, upnul se aspoň k činohře. Jenže jeho pokus o profesionální divadelní dráhu selhal – dvakrát se neúspěšně hlásil na DAMU, což vnímal jako další křivdu. Našel se až v ochotnickém divadle.
Protože měl hezký, školený hlas, působil jednu dobu také jako hlasatel v Čs. rozhlase. V roce 1972 ho z něj ale jako člena Klubu angažovaných nestraníků vyhodili. Z držitele Oscara se stal postupně úředník, průvodčí v autobusu či revizor v podniku Potraviny.
Navzdory tomu, že byl diabetik, řešil Jandl stres pomocí alkoholu. Když mu umřela maminka, odpadla i poslední brzda. Zabilo ho zoufalství z promarněného života. Dnes už se bohužel nedozvíme, jak by se vyvíjela jeho herecká kariéra, kdyby mu komunisté nezakázali točit další zahraniční filmy…
