Článek
Starší dáma na fotografii patřila ve třicátých letech k těm nejpůvabnějším a nejoblíbenějším příslušnicím slabšího pohlaví, které se pohybovaly ve světě filmu. V osobním životě ovšem šťastná nebyla. Nikdy neměla děti, bývalým politickým režimem byla perzekuována a zemřela úplně opuštěná. Už víte?
Ve druhé polovině třicátých let se chodilo do kina na Vlastu Buriana nebo Huga Haase. Mezi ženskými hvězdami měla zcela výsadní postavení Věra Ferbasová (†62), která šla v letech 1936 - 1939 z jedné hlavní role do druhé a o jejích honorářích si mohly její kolegyně nechat jen zdát. Kritici nadšení nebyli, publikum ji milovalo.
A jak se Ferbaska dostala k herectví? Náhodou. Když přišla z Plzně, kde vyhrála soutěž krásy, do Prahy, stalo se jedním z prvních působišť budoucí hvězdy Divadlo Vlasty Buriana. Drobná blondýna zde ovšem pracovala jako sekretářka. Až jednou Burian zamžoural očima a vybídl ji, zda by si nechtěla zahrát. O budoucnosti Věry Ferbasové bylo v mžiku rozhodnuto.
Od roku 1933, kdy se na plátně mihla poprvé, začala Věra pomalu dostávat úložky menšího a středního rozsahu. Mužem činu, který ve Ferbasové objevil komický talent a vymodeloval si ji k obrazu svému, byl Vladimír Slavínský. Jeho snímky Uličnice (1936), Rozkošný příběh (1937), Falešná kočička (1937), kde hrála hlavní role, Ferbasovou katapultovaly mezi nejlépe placené hvězdy tuzemského filmového průmyslu. V roce 1938 se o ní psalo jako o nejoblíbenější hvězdě.
Postavy, které Ferbasová hrála (ročně se objevila i v osmi hlavních rolích), měnily velmi často jen jméno, vizáž i naturel komických naivek zůstával stejný. K nejhodnotnějším snímkům Ferbasové patří Mravnost nade vše (1937) a Andula vyhrála (1938). Hvězdnou kariéru zabrzdila válka. „Němci si přáli, abych hrála v německých filmech, což jsem pochopitelně nechtěla. Tak to nakonec vyřešil můj manžel, který řekl: Ne, když jsi vdaná, nemusíš hrát vůbec. A tak jsem už od roku 1942 nehrála v ničem,“ řekla herečka pár let před svou smrtí.
Poválečné osudy jednoho ze symbolů buržoazie nebyly růžové „Nějaký čas po válce za mnou přišli, že prý bych měla být někde organizovaná. Já politice nikdy nerozuměla. Protože jsem bydlela na Václavském náměstí, šla jsem se přihlásit tam, kam jsem to měla nejblíž – do strany národně sociální. Brzy nám zkonfiskovali majetek, sebrali byt, zaplatili jsme půl miliónu pokuty, manžel byl čtyři roky zavřený,“ vzpomínala Ferbasová, která v té době bydlela s maminkou v pohraničí.
Před filmovou kameru se herečka vrátila velmi nenápadně malými roličkami na konci let padesátých. Poslední velkou filmovou roli bláznivé tetičky si zahrála ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Koho by tenkrát napadlo, že herečce zbývají už jen dva roky života.
Po smrti manžela přišla o dům po herečce Růženě Naskové v Ládví u Prahy. Poslední roky života trávila Ferbasová v neútulné garsonce na novém sídlišti. Tam zcela nečekaně 4. srpna 1976 zemřela. Její tělo našli až za pár dní. Sousedi si ani nevšimli, že už několik dní nevychází ven.
