Článek
Malý rozumbrada na fotce pochází z velké herecké rodiny. Sám herectví vystudoval a ztvárnil řadu skvělých divadelních i televizních rolí. Nesouhlasil s tehdejším komunistickým režimem a emigroval do Rakouska, kde působil mimo jiné jako novinář. Po revoluci se však vrátil zpátky do rodné vlasti a kromě rozhlasu se angažoval také v politice. Trpěl těžkou nemocí a nakonec se rozhodl dobrovolně odejít z tohoto světa. Poznali jste ho?
Martin Štěpánek se narodil 11. ledna 1947 v Praze do slavné herecké rodiny. Byl synem herce Zdeňka Štěpánka, bratr herců Jany a Petra Štěpánkových a Kristiny Taberyové.
Po svém otci zdědil složitou a bouřlivou povahu, ač byl jako dítě spíše zvídavý individualista. "Každý si myslí, že Martin byl takový rabiát díky rolím, ale bohužel to bylo trošku obráceně, Martin byl koumák v rodině a spíš já byl to hyperaktivní dítě,“ vzpomínal na dětství svého bratra v pořadu České televize Příběhy slavných Petr Štěpánek.
Stejně jako jeho otec se i Martin Štěpánek hlásil ke svobodným zednářům a patřil k vášnivým milovníkům zbraní a myslivosti.
Vystudoval DAMU a roku 1969 se stal členem Národního divadla, ze kterého však o tři roky později odchází kvůli svým názorům na rok 1968. Z politických důvodů musel skončit také v Činoherním klubu a Divadle na Vinohradech, kde mu dali na výběr - vyhazov, nebo členství v KSČ.
Martin Štěpánek nepřistoupil na žádná ultimáta a rozhodl se emigrovat do Rakouska, kde působil v divadle Die Komedianten a spolupracoval s exilovými skupinami. Od roku 1983 působil v mnichovské centrále Rádia Svobodná Evropa. Jeho manželkou byla herečka a blízká spolupracovnice Jaroslava Tvrzníková, s níž měl dvě děti.
Martin Štěpánek byl znám také svou vášní k alkoholu. Se závislostí na alkoholu se dokonce rozhodl léčit. Nechtěl totiž přijít o svou rodinu.
„Nikdy jsem nepil v duševních propastech, ale vždycky jenom z radosti. Kvůli rodině jsem přestal," svěřil se v roce 2007 v pořadu 13. komnata.
Zpátky do Česka se vrátil až v roce 1994. V české sekci Svobodné Evropy pracoval až do jejího zániku roku 2002. Po svém návratu do vlasti hostoval v Národním divadle, Divadle na Vinohradech a několika dalších scénách. Aktivně se věnoval také politice. Několik měsíců byl ministrem kultury ve vládě Mirka Topolánka (68).
Své herecké a politické aktivity však musel omezit ze zdravotních důvodů. Bojoval se zákeřnou rakovinou a nakonec se rozhodl ve věku třiašedesáti let dobrovolně ukončit svůj život. 16. září 2010 se zastřelil ve svém vinohradském bytě.
