Článek
Holčička s ofinou, kterou vidíte na fotce, zažila dny úspěchu i slávy, stejně jako bolest a krutý pád na dno. Nejvzdělanější z hereckých hvězd let čtyřicátých zažila několik velkých lásek i citová zklamání, nikdy neměla děti a ke konci života byl jejím největším kamarádem alkohol. Už víte?
Život Nataši Gollové (†76) byl na hony vzdálený od romantických příběhů i humorných lapálií, které nesčetněkrát prožívala na filmovém plátně. Svou zlatou éru Gollová zažila paradoxně v době ne zrovna veselé, za protektorátu. Veleúspěšné komedie Kristián a Eva tropí hlouposti ji v devětatřicátém roce katapultovaly mezi první ligu hvězdných stálic. Na výsluní popularity a společenského zájmu se však Nataša Gollová držela pouhých pět let.
Během této doby stihla vytvořit své nejzásadnější divadelní postavy na prknech Městských divadel pražských, ale především natočit nesmrtelné filmové opusy Pohádka máje (1940), Roztomilý člověk (1941), Hotel Modrá hvězda (1941) a řadu dalších. Díky nim zůstává dodnes v myslích mnohem mladších generací nejoblíbenější herečkou zlaté éry Barrandova.
V soukromém životě neměla Nataša Gollová na růžích ustláno. Životní láskou mladinké Nataši byl o šestnáct let starší básník Tristan Tzara, s nímž se setkala poprvé v roce 1932 při svém zájezdu do Paříže. Na konci třicátých let procházela velmi komplikovaným partnerským vztahem s hercem Františkem Vnoučkem, který v té době bojoval se svou homosexuální orientací.
Co do důsledku, mužem vpravdě osudovým byl německý přidělenec Barrandova Willy Söhnel, kterého v roce 1941 přebrala své kamárádce Adině Mandlové. „Doplatila na svůj vztah k mimořádnému muži, jehož neodpustitelnou chybou byl jeho německý původ. Nikdo nevzal v úvahu skutečnost, že držel po dobu války český film nad vodou,“ vzpomínal později Svatopluk Beneš.
Pětačtyřicátý rok ukončil definitivně jednu etapu českého filmu i konjunkturu buržoazních hvězd. Nataša Gollová za své dva „hříchy“ - vztah s Němcem a účinkovaní v bezduché apolitické německé komedii Vrať se ke mně zpět - tvrdě zaplatila. Ještě v době květnové revoluce se vydala jako ošetřovatelka do Terezína, kde se nakazila skvrnitým tyfem. Po návratu z Terezína se poprvé a naposledy neúspěšně pokusila o sebevraždu.
O dva roky později přijala nabídku režiséra Karla Konstantina a odešla s ním do angažmá v Českých Budějovicích. Krátce na to si jej vzala. Pokus o restart poválečné kariéry Gollové měl na svědomí Jan Werich, který ji angažoval do pražského divadla ABC a taky ji prosadil do filmu Císařův pekař a pekařův císař (1951).
Velkou ránou pro Natašu byla smrt manžela v roce 1963. „Nesla to velmi špatně a začala to řešit alkoholem. A to dost intenzivně. Museli jsme ho před ní dokonce schovávat,“ vzpomínal Josef Zíma. V roce 1971 musela Nataša odejít do důchodu a zůstala úplně sama. Osmdesátá léta trávila zcela opuštěná v domově důchodců v Praze - Krči. Zemřela ve spánku na podzim roku 1988 ve věku 76 let.
