Článek
Dítko na fotografii se dnes živí povoláním, ke kterému se dostalo náhodou - jako malý chlapec v knihovně narazil na návod pro začínající kouzelníky. Babička mu pak přešila žaket, který našel na půdě, a v něm, před zrcadlem u prarodičů v ložnici, pak začal kouzla trénovat. Řeč je o Pavlu Kožíškovi.
Ten povyprávěl nejen o svých profesních začátcích, ale i o dalších příhodách z dětství. K některým se i on sám dostal zprostředkovaně, díky svému otci, který začal v knize Dědečku, vyprávěj sepisovat něco jako rodinnou kroniku. Píše se v ní například to, jak se Pavel snažil narvat nezralý hrozen psovi do tlamy, na což má v tváři vepsanou ‚vzpomínku‘.
„Lapil jsem jezevčíka Argona a začal jsem mu cpát do tlamičky kuličky kyselého vína. Nebožák pes se vzpouzel, vrčel, dobu mi dával zcela jasně najevo, že se mu to ale fakt nelíbí. No jak to asi mohlo dopadnout? Psovi došla trpělivost a vystartoval po mně. Chytl mě za nos. Já se zvedl a pes se pořád držel. Když jsem potom celý zakrvácený přišel za babičkou do kuchyně, málem spadla do škopku, jak se lekla. V první moment si myslela, že mně pes ukousl nos. Dodnes mám na nose ještě zblízka viditelné jizvy po zubech,“ popovídal.
„S dědou jsme stříleli vzduchovkou na plechovky. Děda si potřeboval odskočit, a tak mi nakázal, že se nesmím vzduchovky ani dotknout, když tam nebude. Mně to nedalo a chtěl jsem si zkusit vzduchovku taky nabít. A co čert nechtěl, střelil jsem sousedovi do okna. Sklo se rozletělo, no poprask,“ smál se Kožíšek při další vzpomínce na dětství.
