Článek
Bylo mu 25 let, když se seriál z prostředí Československé lidové armády natáčel. Začínající herec neměl prakticky žádné zkušenosti s televizní prací. Přesto si Františka Kreuzmanna režisér vybral v době, kdy vojančil v AUSu jako absolvent vysoké školy.
Partu pěti spolužáků z DAMU, kteří odešli do mosteckého divadla, si zavolal Evžen Sokolovský, jejich pedagog z vysoké, a rozdal jim scénáře. „Řekl mi: Franto, máš tam roli, tak si podtrhej důležité věci červeně, míň důležité zeleně, nejmíň modře. Do té doby jsem nevěděl vůbec nic, ani jakou roli budu hrát,“ vypráví Super.cz.
Odmítl kaskadéra
Filmování nebylo žádnou selankou, hodně scén se natáčelo v exteriérech, což znamenalo pro celý štáb svým způsobem opravdovou vojnu. Herci řídili bojová vozidla, vytvářeli rojnice, brodili se bahnem, sněhem, obličej si mazali Indulonou, aby neměli omrzliny.
Fyzickou průpravu pro velitele roty nadporučíka Jiřího Ráže měl dobrou. Na DAMU platili za sportovní ročník, uměl i dobře střílet. Ale jinak to byla pro začátečníka velká neznámá a obrovská škola. Zejména si vybavuje scénu, kdy hoří ošetřovna na dětském táboře a on má zachránit z domu zraněného kluka.
„Odmítl jsem kaskadéra. Stojím před hořícím domem, dolehlo to na mě, cítil jsem děsný strach. Proběhl jsem, kudy bylo třeba, scénu absolvoval, ale vítr jsem z toho měl obrovskej. Nakonec záběr, jak stojím vystrašený, v seriálu nebyl. Obdivuji kaskadéry a ty, kteří za nás podstupují riziko.“
Když natáčení skončilo, řekl mu režisér, že má vlastně natočeno jedenáct filmů a zkušenosti jak hrom. „Já byl tehdy strašný ucho před kamerou, nevěděl jsem, kam mám koukat, co mám dělat,“ přiznává. Výsledek, který šel na obrazovky v roce 1988, si mohou připomenout diváci na Nově.
Slavného dědečka nezažil
František Kreuzmann mladší je zástupcem čtvrté herecké generace Kreuzmannů. Jeho praděda Adolf (†83) působil jako první člen Budilova souboru v Plzni. Děda František (†65), začínal také v Plzni, pak šel do Brna, na Vinohrady a poté do Národního divadla, kde hrál až do smrti.
Ve své době patřil k nejobsazovanějším hercům, ve 30. letech ztvárnil desítky filmových rolí. „S dědečkem jsme se minuli, zemřel v roce 1960 a já se narodil 1963. Neskutečný mi přišel v komediích, miluju jeho filmy ze studentského prostředí, protože jsem na ně odmala koukal. Uměl i vážnější polohy, fantastickej byl třeba v dramatu Rozina Sebranec.“
Zato zažil dědovu sestru Annu Kreuzmannovou (†95), rovněž herečku, která zemřela v roce 1994. Prateta prošla kočovnými společnostmi, až se dostala do kamenného Plzeňského Loutkového divadla Josefa Skupy. Tam v příbězích Spejbla a Hurvínka byla první interpretkou slavné Máničky.
Otce nepoznal
V slavné herecké linii pokračovala Alena Kreuzmannová (†63), Františkova maminka, která zesnula o rok dřív než její teta. Pro specifický hlas ji často režiséři obsazovali do dabingu a také namlouvala jiné herečky, jejichž projev nevyhovoval tvůrčím záměrům.
Dlouhé roky, až do důchodu, byla členkou Městských divadel pražských. Malého syna brávala s sebou na zkoušky, díky ní se seznámil s hereckými bardy. Spolu si zahráli pouze jednou v pohádce O spící princezně, šípkových růžích a uražené víle, která je zvláštní verzí klasického příběhu o Šípkové Růžence.
Dostali role mámy a syna, on jako dvacetiletý začátečník. Hrál hlavní mužskou postavu chasníka Vaška a pak jeho pravnuka. „Pro mě má ta pohádka největší smysl v tom, že jsem hrál s mámou,“ řekl nám František.
Zajímalo nás, jak to bylo s Felixem le Breux (†55), hercem, kterého některé zdroje uvádějí jako jeho otce. „Jde o mylnou informaci, vzali se a rozvedli ještě před tím, než jsem se narodil. Líbilo by se mi, být jeho synem, ale není tomu tak.
Já tátu nikdy nepoznal, ani jsem nic nechtěl vědět, nevyptával se na něj. Máma mě měla za svobodna,“ vypráví o rozhodnutí herečky, v té době dost neobvyklém. „Ona byla taková ranařka. Asi v 34 letech si usmyslela, že chce mít dítě a nepotřebuje k němu tatínka.“
Paní Alena se později znovu vdala a narodila se jí dcera Alena, takže herec má sestru. Ta se nějaký čas věnovala herectví, teď však žije v jižních Čechách a v branži nepracuje.
Pyšný rodič
Ač svoji mámu viděl jako ranařku, on tak nepůsobí. „Jsem znamením Býk a strašně dlouho klidnej, trpělivej, tolerantní. Ale párkrát se stalo, a to Býci v životě mají, že když už něco nevydrží, tak je to velkej rachot. Tohle umím taky.“
Jeho jediný potomek se narodil ze vztahu s partnerkou, která zemřela, když malému bylo pět let. Pak se oženil, rozvedl a s druhou manželkou, bývalou tanečnicí, je 18 roků.
Kreuzmann má syna Matyáše, strojaře, kterému bude 24. „Šťastnej a spokojenej. Jsem na něj docela pyšný, čím dál tím víc. Bere život zdatně, naplno, všechno se snaží dělat poctivě a pěkně.“ Herec se neraduje jen jako táta, ale i z hezké práce ve Spolku Kašpar. Hraje v několika představeních, má za sebou premiéru představení Život je sen.
Jinak rád čte, kouká na filmy, občas napíše nějakou povídku, má z nich dokonce adventní pořad. „Jsem chodec, chodím po Praze, klidně třeba celý den, někde posedím, dám si kávu, nebo něco k jídlu. Podnikám výlety, dlouhé, s kamarády plánujeme přechod Jeseníků, ale miluju chodit i sám. A nedám dopustit na nordic walking hole,“ řekl Super.cz.
