Článek
Jeho hlasem mluví hvězdy Robert de Niro, Liam Neeson, Anthony Hopkins, ale především skvělý detektiv, jehož šedé mozkové buňky rozluští každou záhadu. Řeč je o dabérském esu Jaromíru Medunovi, který se nedávno přehoupl přes sedmdesátku. Povídali jsme si s ním o práci i o životě.
Sedmdesátiny prožil v nemocnici na plánovaném zákroku se srdcem, o čemž vůbec nechtěl mluvit. Tři dny poté dostal po představení ve Viole kytku a knihu. „Až se trochu zklidní situace, rodinu určitě na oslavu narozenin pozvu,“ řekl Super.cz.
Čtrnáct let s Herculem Poirotem
Původně měl být ekonomem, vystudoval tento obor na Střední ekonomické škole v pražské Vinohradské ulici, absolvoval jeden semestr na VŠE a vzdal to, protože mu učarovalo herectví na Lidové konzervatoři a dělat dvě školy zároveň by nezvládl.
„Vlastně s odchodem do Prahy z divadelního angažmá v Liberci jsem si uvědomil, že se mi hodně líbí dabing, že je to práce, které bych se chtěl věnovat. A rád.“ Populárního detektiva Poirota, kterého ztvárňoval David Suchet, namlouval 14 let. „Začal jsem s ním před 21 roky. Hlas se pochopitelně mění, ale pokládal jsem ho výš, než byla moje poloha.“
Dabér pro tuto roli se vybíral na konkurzu. Nejpřirozeněji mluví coby Robert de Niro, daboval ho i v oceňovaném dramatu Tenkrát v Americe (1984), kde vytvořil hlavní roli newyorského gangstera Noodlese. Rád vzpomíná na propůjčení hlasu Anthonymu Hopkinsovi v romantickém filmu Soumrak dne (1983). Slyšet ho můžeme třeba i v Mlčení jehňátek.
Snaží se být kliďas jako detektiv
Poirot nepatří k jeho největším pracím. Na kontě má téměř 200 dílů Kung Fu: Legenda pokračuje, kde nadaboval postavu Kwai Chang Caina v podání Davida Carradina. Ve více než 100 dílech namluvil i Davida Carusa coby Horatia Caina v Kriminálce Miami nebo seržanta Vince Korsaka, kterého hraje Bruce McGill v Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně.
„Suchet byl asi nejpopulárnější, protože ho opakují stále dokola. Je v něm krásná architektura, auťáky, kostýmy. Jeden díl se natáčel na řeckém ostrově Rhodos, kde zaplnili přístav historickými loděmi, což skutečně působí jako nádherná podívaná.“
Zajímá nás, jestli má s ním něco společného. „Snažím se být kliďas, ale moc se mi to nedaří, hlavně doma,“ říká se smíchem. „Je takový prcek sympatický, když jsem ho namlouval ve dvou dokumentech, kde představoval sám sebe, zdál se mi hodně pohodový, jiskřily mu oči.“
Každé sobotní ráno v Meteoru
V posledních letech víc provází slovem vystoupení symfonických orchestrů. „Přednes mě hodně zaměstnával, dělal jsem dost melodramat, což už omezuji, protože jde o velký stres. Letos jsem odmítl práci na melodramatu, je to o nervy a toho jsem se trošku bál. Ale slovo mě hodně zaměstnává, přednášení, audioknihy a práce v rozhlasu.“
Pátým rokem čte pravidelně pro rozhlasový Meteor rubriku Stalo se tento den, takže ho můžeme slýchat každé sobotní ráno. Mimochodem tento pořad letos slaví neuvěřitelných 60 let na vlnách éteru!
Se synem na jevišti
Zajímalo nás, kdy se setkal na jevišti se synem Janem (40), také hercem? „Poprvé ve Studiu DVA, kdysi dávno v Madame Melville, kde Honza hrál s Ivanou Chýlkovou a Evou Holubovou. A úplně na konci se objeví na pár minut otec té postavy, což jsem byl já.“
Pak hráli dvě věci ve Viole – Století hitů a Možná přijde i Woody. Jaromír Meduna tam začal působit před 25 lety. Nyní účinkuje ve třetím pokračování z díla A. P. Čechova, zdramatizované povídky. Miluje tvorbu Jacquese Préverta, takže je s chutí součástí představení Pro tebe, má lásko.
O synovi mluví jako o hereckém dítěti. „Vlastně to zavinila jeho máma, která ho do herectví fedrovala,“ směje se. „Sice se narodil, když jsem byl v příbramském divadle, jenže v synových 7 měsících jsme se odstěhovali do Liberce. Žena v neděli vařila a já hrál v divadle pro děti pohádku. V roce a půl sám seděl v loži a koukal na ni,“ říká s milým úsměvem.
S manželkou Renatou, mladší o 2 roky, je 42 let. Vystudovaná zdravotní sestra se této profesi věnovala na půl úvazku a tu druhou trávila jako knihovnice v Ústavu dějin umění Akademie věd. Spolu mají ještě o tři roky mladší dceru Terezu, která je postižená, žije v pražském stacionáři a Medunovi si ji berou domů na víkendy.
Tátův klon na děti nespěchá
Udělal Honza z rodičů babičku s dědečkem? „Ne, ne,“ vrtí hlavou táta. Takový fešák a žádná ho zatím neklofla? „I by ho klofly, ale zase ho brzo odklofnou,“ směje se Meduna. Čím to? „Nevím. Pracuje hodně. Říkají o něm, že je můj klon, co se podoby týče.“
Zpočátku se rodiče těšili na vnouče, ale s přibývajícím věkem už prý ani ne. „Toužili jsme po vnoučeti, jenže už nás to přešlo,“ prozradil Jaromír Meduna. Po studiích DAMU pořídili synovi byteček, takže mamahotelu nevyužívá.
Měli chalupu u přehrady Orlík, ale kvůli množství divadelní práce, kdy dohrával v Městských divadlech pražských, byl v angažmá na Vinohradech, vůbec neměl čas. „Pak jsem dělal i takové zběsilosti, že jsem jel mezi zkouškou a představením posekat aspoň trávu. Celý víkend volný se mi poštěstil tak za měsíc a půl, takže jsme ji prodali.“
Od Nového roku začali nový život
Když obdivujeme jeho štíhlou postavu, odpoví: „Mám cukrovku, takže se hlídám.“ Teď si užívá důchodu, disponuje spoustou volného času, rád čte, musí chodit na procházky. Od Nového roku jsou manželé doma coby penzisté.
„Učíme se žít spolu a není to jednoduché. Máme každý svůj pokojíček, ale musíme si zvyknout, určitě to zvládneme. Čas od času já vypadnu do nějaké práce,“ usmívá se. Rádi výletují, objevují, jezdí do míst, kde to neznají. Oblíbeným místem jeho dětství je Svatý Jan pod Skalou, kam čas od času zajedou.
Žili 29 let na Starém Městě, nějaký ten pátek jsou v Libni. „Z centra města jsme museli zdrhnout, na to člověk nemá nervy, děsný kravál, nevyspíte se,“ řekl Super.cz s tím, že se jim teď pěkně a klidně bydlí.
