Článek
Čeští režiséři, kteří mohli za nacistické okupace ještě pracovat, hledali vhodná témata a formu, jak oslovit domácího diváka a současně posílit i jeho národní a mravní vědomí. Byla to především díla českých klasiků, historické náměty, ale i snímky, které zdůrazňovaly základní mravní hodnoty lidského života: porozumění, pomoc, laskavost, lásku. K takovým patří i romantická komedie Nebe a dudy, kterou v roce 1941 natočil zkušený režisér Vladimír Slavínský. Na tento sympatický počin protektorátní filmografie se můžete těšit 28. února ve 20.15 h na Televizi Seznam.
Role šité na míru
Hrdinou příběhu je zapšklý a nepřístupný továrník Rudolf Bartoš (Jaroslav Marvan), který změní svůj pohled na svět po setkání s dobrosrdečným skalákem Antonínem Fáberou (Jindřich Plachta). Právě v roli prostého, láskyplného muže z lidu mohl Plachta osvědčit herecké kvality, díky kterým byl u diváků mimořádně populární už od 20. let. Zamilovaný pár z opačných stran společenské barikády – Bartošova synovce Oldřicha a Fáberovu dceru Anči – ztvárnili Raoul Schránil a Jana Romanová.
Miláčkové publika
„Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme. Ten, kdo má peníze, ten má hezkou paní a ten, kdo je nemá, ten mu chodí za ní. Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme,“ zpívají v jedné scéně Fáberovi malí synovci Tonda a Vašek, které hráli Jiří a Lumír Blahníkovi – synové hudebního skladatele Františka Blahníka.
Role roztomilých čtyřletých sirotků ale nebyla filmovým debutem těchto talentovaných kloučků. Už o rok dříve se objevili v dramatu Pro kamaráda, ovšem poté, co si zahráli ve filmu Nebe a dudy, se z nich stali miláčkové publika.
Mnohý divák dodnes uroní slzu u scény, kdy přebarvili kozu Jůlinku na zebru. Za zmínku stojí, že kluci zdědili po otci především hudební nadání (Lumír uměl hrát výborně na akordeon, Jirka krásně zpíval), v tom výtvarném zrovna nevynikali. Proto jim musel štáb na kozí srst předkreslit čáry, aby věděli, kam mají na zvíře správně mířit štětcem.
Herce potrápilo vedro
Natáčení v exteriérech bylo hodně náročné – panovala letní vedra, která si také vybrala svou daň. Kluci Blahníkovi si v lomu popálili chodidla, protože na place chodili bosi a země byla značně rozpálená. Snad i jako bolestné dostali pak od představitele továrníka Bartoše darem boty a kožený míč. Sám Jaroslav Marvan jednou z velkého horka zkolaboval. Maminka Blahníková mu pak na osvěžení nabídla rajčata, která přinesla dvojčatům jako svačinu.
Kluci Blahníkovi byli opravdu talentovaní, ale další filmovou příležitost pak získal již jen Lumír, a to jako patnáctiletý, když ztvárnil učně Frantu Gavlase v dramatu Milujeme (1951). Každopádně svůj talent využili jinak a vystupovali pak v kabaretech, po estrádách a ve varieté.
Fáberova chaloupka byla filmařskou rekvizitou postavenou v ateliérech, Bartošova vila stojí v obci Jíloviště. Kostelík, kam chodil Fábera s dcerou Anči, se nachází v obci Trnová. Točilo se také v Týnci nad Sázavou a v lomu ve Slivenci.
