Článek
I když filmografie Zdeňka Řehoře (†74) obsahuje téměř devadesát rolí, známe ho hlavně z televize, například jako roztržitého tatínka Hanáka ze seriálu Taková normální rodinka (1971) nebo bojácného hajného z Krkonošských pohádek (1974).
„Já jsem na Barrandově veden jen v kategorii úředníků, případně farářů. Vždy hraji takové zakřiknuté lidi, kteří sem tam něco špitnou. Mám myslím jeden světový rekord: asi v padesáti případech jsem dělal zkoušky na různé filmy, a ani jednou jsem neuspěl,“ zmínil jednou Zdeněk Řehoř.
Nicméně několik větších příležitostí na stříbrném plátně přece jen dostal, ztvárnil mj. potápěče (a vodníka) Vodičku v komedii Jak utopit dr. Mráčka (1974) či gynekologa Navrátila ve filmu Můj brácha má prima bráchu (1975).
Učitel, který nikdy neučil
Zdeněk Řehoř se narodil 30. srpna 1920 v Jičíně, a přestože vystudoval gymnázium a učitelský ústav, za katedru nikdy neusedl. Nejdřív prodával noviny a pak se jako statista dostal do pražského divadla E. F. Buriana. To ho inspirovalo k tomu, aby se začal vzdělávat i herecky.
Netrvalo dlouho a stal se profesionálním hercem. Vystřídal několik angažmá a v roce 1950 se dostal do Divadla na Vinohradech, kde působil až do své smrti.
Poklidný život filatelisty a pejskaře
Na divadelních prknech vynikal zejména v historických rolích. Publikum ho mělo rádo kvůli jeho civilnímu projevu a divačkám imponoval i jeho plachý úsměv a sympatická tvář. Navíc o něm nikdy nekolovaly žádné drby a jeho život neprovázely žádné skandály.
Měl také velmi všední zájmy: sbíral známky, chodil na filatelistické burzy, měl rád pejsky, byl zaníceným chalupářem a bavilo ho rybaření. Poprvé se oženil v roce 1953 s herečkou Věrou Krpálkovou (†63), která byla o čtrnáct let mladší, ale po dvou letech se rozvedli. O šest let později se oženil s podruhé. S manželkou Janou Semrádovou vlastní děti mít nemohli, a tak si časem adoptovali dceru Žandu.
Když se láska změní v nenávist
Plachý herec měl přesto svou „třináctou komnatu“. Jednu dobu byl vášnivě zamilovaný do vdané kolegyně Jiřiny Švorcové (†83), se kterou hrál ve Vinohradském divadle. Vztah bral natolik vážně, že si ji chtěl vzít a začal ji přemlouvat, aby se kvůli němu rozvedla.
Ona se sice svěřila svému manželovi, ale nakonec nechala vztah s Řehořem vyšumět. Odkopnutý milenec byl doslova zdrcený, a když se pak Švorcová přece jen rozvedla – ovšem kvůli kolegovi Jiřímu Valovi (†76) - začal ji nenávidět až za hrob.
Kopačky dostal i v seriálu
Toho využil scenárista Jaroslav Dietl (†56), který Švorcovou moc nemusel, a nechal oba znesvářené protagonisty obsadit do svého seriálu Žena za pultem (1977). Nepříjemná atmosféra a napětí mezi bývalými milenci se prý daly krájet - už proto, že v seriálu dostala Řehořova postava od hlavní hrdinky ztvárněné Švorcovou další kopačky.
Nicméně, nešťastná láska k této kolegyni byla zřejmě jediným tajemstvím, které herec před veřejností skrýval. Sympatický herec z tohoto světa odešel stejně tiše a nenápadně, jako po celý život žil. Zemřel 8. listopadu 1994.
Zdeňka Řehoře můžete vidět 6. června na ČT1 ve filmu Jaroslava Dudka Lůžko.
