Článek
V období protektorátu byly krásné, úspěšné a populární. Herečky Adina Mandlová (†81) a Nataša Gollová (†76) byly ovšem také velké kamarádky. Pouto v herecké branži do té doby nevídané přetrhla až láska k jednomu muži, kterého si vzájemně přebíraly. Po válce za tenhle vztah zaplatily obě. Adina s Natašou toho měly ale společného mnohem více.
Vztah téměř sesterský
Na začátku války byla Adina Mandlová nejzářivější hvězdou. Své kolegyni Nataše Gollové paradoxně k velké popularitě dopomohla právě ona, když odmítla hlavní roli ve filmu Eva tropí hlouposti (1939). Do hlavní role zhrzenému Fričovi tehdy doporučila právě Natašu. Povahově velmi rozdílné herečky bez sebe od té doby takzvaně nedaly ránu.
Radily si v osobním i profesním životě, vymetaly večírky a hrály ve stejném divadle, kde dokonce alternovaly. Velmi často se potkávaly také v ateliérech. Společně hrály například ve filmech Katakomby (1940), Hotel Modrá hvězda (1941), Okouzlená (1942) či Šťastnou cestu (1943).
Osudový Willy
S německým přidělencem Barrandova Willym Söhnelem se obě divy seznámily současně na Filmových žních 1941 ve Zlíně. Do Willyho se jako první zamilovala Nataša a Adina jim jako správná kamarádka půjčovala byt. Netrvalo to však dlouho a Adina Nataše Willyho přebrala. Dokonce s ním čekala dítě, které si před Vánocemi toho toku nechala vzít. S kamarádstvím na život a na smrt byl konec.
Když v roce 1942 odjela Adina filmovat do Berlína, vrátil se Willy opět k Nataše. Za tenhle románek po válce zaplatily obě. Cestu si k sobě obě herečky znovu našly v roce 1943. Nataša v té době chodila s německým hercem O. W. Fischerem, který točil německé filmy u Pragfilmu v Praze. Když spáchal sebevraždu manžel Mandlové, malíř Zdeněk Tůma, jako první Adina volala právě Nataše.
Už nechci žít
Obě populární herečky si nejednou sáhly také na ono pomyslné dno, kdy člověk zkrátka neví, jak dál. Adina Mandlová chtěla skoncovat s životem v devětatřicátém roce. V té době se o ní začaly šířit pomluvy, že se paktuje s Němci, přišla o první vysněnou divadelní roli a navíc jí ze života dělala peklo jeden z žárlivých exmilenců, který měl velký společenský vliv. Mandlová v té době sáhla po prášcích. Zachránilo ji prý jen to, že je zapila alkoholem a většinu v bezvědomí vyvrhla.
Nataša Gollová byla v nejtěžší životní situaci, když končila válka. Měla cejch té, která se veřejně tahala s Němci. Také ona neúspěšně páchala sebevraždu. Když v době revoluce odjela ošetřovat do Terezína nemocné nakažené tyfem, aby alespoň částečně smazala své hříchy, nakazila se a málem zemřela.
Vztah s gayem
Nataša i Adina prožily vztah s gayem. Jeden byl nešťastný, plný alkoholických hádek, druhý léta trvající a šťastný. Na konci třicátých let chodila Nataša Gollová s kolegou Františkem Vnoučkem. Poznali se v souboru vinohradského divadla. Téměř dvouletý vztah byl plný hádek, nedorozumění i alkoholu. Teprve později vyšlo najevo, že byl Vnouček homosexuál, který se teprve hledal.
To Adina, která v životě taky neměla štěstí na chlapy, si londýnského návrháře Bena Pearsona po čtyřicítce dokonce vzala za muže. V muži, který dával přednost fyzické lásce s muži, našla věrného životního parťáka. Vydrželi spolu 37 let.
Samotná
Bez přátel a v samotě. Takové byly životní konce dvou zářivých hvězd naší kinematografie. Nataša žila poslední léta svého života v pražském domově pro důchodce v Krči. Jak si sama v jednom z posledních rozhovorů postěžovala, kolegové z divadla za ní moc nechodili a cítila se sama.
Adina se do své rodné země, odkud emigrovala v roce 1947 do Anglie, definitivně vrátila už jako vdova tři roky po Natašině smrti. Psal se rok 1991. Stihla ještě dát pár rozhovorů, objevila se na jedné filmové premiéře a pak v tichosti odešla za svou kamarádkou do hereckého nebe. Jako by přijela domů zemřít.
