Článek
Po úspěšném startu v komedii Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976) se Novákovi a Bartáčkovi sešli opět v roce 1980. V prvním filmu scenárista a režisér Petr Schulhoff obě filmové rodiny přestěhoval ze starého činžáku v centru Prahy do paneláku.
I na sídlišti jsou obě rodiny na válečné stezce, ale intenzita jejich vzájemných půtek už trochu polevila. Každá totiž rozjíždí vlastní „projekt“, jak podvodem zbohatnout. K tomu jim mají posloužit hlavně jejich příbuzní – dědeček Novák a bohatá tetička Rose Bartack, která přijela na návštěvu z Ameriky. Jak to s plány obou rodin dopadne, se dozvíte v komedii Co je doma, to se počítá, pánové…, kterou 24. května ve 20 hodin vysílá Televize Seznam.
Tentokrát bez Kopeckého
Oproti prvnímu filmu došlo v tomto pokračování k několika změnám. Především, otce Nováka již neztvárnil Miloš Kopecký, nýbrž Jiří Sovák. Spekulovalo se hned o několika důvodech, proč byla role přeobsazena. Podle jednoho se Kopeckému údajně nelíbil scénář, podle dalšího prý již nechtěl hrát po boku své bývalé ženy Stelly Zázvorkové. Je ale také možné, že důvodem mohl být jeho zdravotní stav – jak známo, herce trápily vleklé deprese.
Sobota trpěl
Další změnou byl i naprostý zákaz jakékoli improvizace. To se týkalo Luďka Soboty, který v prvním filmu svou postavu okořenil řadou vtipných scének a replik. Představitel Renka Nováka to později okomentoval následovně: „Na hraní jsem vždycky potřeboval svobodu, takže mi to dost vadilo. Věděl jsem, že když mi režisér nechá volnou ruku, můžu roli ještě více oživit. Nevím, proč najednou změnil názor.“
A přišel trest…
Sobota, který tak byl svázán režisérovými pokyny, občas nechtěně kazil záběry. Nedařilo se mu například natočit scénu, ve které měl vzít telefon do pravé ruky, přehodit si ho do levé, dát k levému uchu, říct repliku a otočit se za odcházející Ivou Janžurovou. Ta tou dobou ale na place nebyla – její záběr se točil už předchozího dne, protože měla mít zkoušku v divadle.
To Sobotu rozhodilo, zmatkoval, a když záběr zkazil už poněkolikáté, rozčílil se: „Do p****e, snad umím ještě telefonovat!“ Režisér po Sobotově zlostném výbuchu zareagoval dost radikálně a vyhodil ho před ateliér, kde ho nechal stát na dešti asi pět minut. Když se pak Sobota vrátil na plac, zopakoval repliku bezchybně hned napoprvé.
Jak se zbavit ostychu
Představitel Karla Bartáčka František Peterka dojížděl do Prahy na natáčení z Liberce, kde bydlel. Protože města tehdy ještě nespojovala dálnice, strávil na cestách hodně času. Mezi slavnějšími hereckými kolegy si prý Peterka připadal jako outsider a měl před nimi trému.
„Velmi mi pomohl pan Jiří Sovák…“ vyprávěl později. „Řekl mi: Franto, představ si, že jsi doktor a ta role je pacient. A tobě jde o pacienta, ego jde stranou. Chceš ho co nejlíp vyléčit, ne? Tím mi otevřel oči… Hodně jsme se bavili, byl to fajn chlap.“
Zápalná směs v hrdle
V jedné scéně vidíme Dagmar Havlovou Veškrnovou zpívat písničku Badýdy bába. Tu za ni ale nazpívala Jana Robbová – zpěvačka, které příroda nadělila sice malý vzrůst, o to však výkonnější hlasivky. „Žádné zlato v hrdle, ale zápalná směs,“ psala o Robbové kritika v 70. letech.
„Kalašovky“ i Bohouš
Režisér Petr Schulhoff spojil svůj život s filmem už v 11 letech, kdy ho Vladislav Vančura obsadil do svého dramatu Na sluneční straně (1933). V dospělosti se ale postavil za kameru a zpočátku točil dokumenty a reklamní snímky. Později ho proslavily především detektivky s majorem Kalašem (Rudolf Hrušínský) v hlavní roli.
Ke konci své kariéry se Schulhoff zaměřil na veseloherní žánr. Mimochodem, věděli jste, že pod jeho režijní taktovkou vznikla i legendární televizní komedie Bohouš (1968)?
